Amélie z Montmartru
Amélie z Montmartru | |
---|---|
Původní název | Le Fabuleux Destin d'Amélie Poulain |
Země původu | Francie Francie Německo Německo |
Jazyk | francouzština |
Délka | 122 min |
Žánry | romantická komedie filmová komedie filmové drama magic realist film |
Scénář | Jean-Pierre Jeunet Guillaume Laurant |
Režie | Jean-Pierre Jeunet |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Audrey Tautou Mathieu Kassovitz Jamel Debbouze Dominique Pinon Yolande Moreau … více na Wikidatech |
Produkce | Claudie Ossard |
Hudba | Yann Tiersen |
Kamera | Bruno Delbonnel |
Kostýmy | Madeline Fontaine |
Střih | Hervé Schneid |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 2001 28. února 2001 (Litva) 19. dubna 2001 (Švýcarsko) … více na Wikidatech |
Produkční společnosti | France 3 Cinéma Canal+ Miramax Films UGC Images Tapioca Films MMC Movies |
Distribuce | Mokép Disney+ |
Rozpočet | 11 400 000 € |
Tržby | 174,1 mil. $ (2022; celosvětově)[1] 33,2 mil. $ (USA)[1] 44,5 mil. $ (Francie)[1] |
Ocenění | Evropská filmová cena pro nejlepšího režiséra (2001) Evropská filmová cena za nejlepší film (2001) Evropská filmová cena publika za nejlepší režii (2001) Evropská filmová cena pro nejlepšího kameramana (2001) Cena Amanda za nejlepší zahraniční hraný film (2002) … více na Wikidatech |
Amélie z Montmartru na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Amélie z Montmartru (Le Fabuleux Destin d'Amélie Poulain) je francouzská romantická komedie režírovaná Jean-Pierre Jeunetem z roku 2001, v níž ztvárnila hlavní roli Audrey Tautou.
Amélie svou úspěšnou pouť po světových festivalech započala v Karlových Varech, kde zvítězila a dostala Křišťálový glóbus. Poté získala cenu za nejlepší film na Evropském udílení filmových cen. Získala 4 ceny César (včetně ceny za nejlepší film a nejlepší režii), dvě ceny BAFTA (včetně nejlepšího scénáře) a byla nominovaná na 5 Oscarů. Je nejlépe hodnoceným francouzským filmem v databázi IMDb Top 250.
Děj
Amélie z Montmartru je příběh Amélie Poulainové, dívky, jež vyrostla izolována od ostatních dětí se svým zamlklým otcem, který jí v dětství chybně diagnostikoval srdeční vadu. Chybná diagóza byla způsobena tím, že veškerý její kontakt s otcem spočíval v každoměsíčním vyšetření, které Amélii tak rozrušilo, že jí velmi silně bušilo srdce. Její matka (stejně neurotická jako otec) zemřela, když byla Amélie malá, následkem sebevraždy jisté Quebečanky, která se rozhodla ukončit svůj život skokem z katedrály Notre Dame. Pádem tak zabila Améliinu matku. To způsobilo, že se její otec ještě více uzavřel a malá Amélie byla nucena žít ve svém vlastním světě, bez ostatních dětí. Amélie si tak vytvořila velmi neobvyklé představy.
Když Amélie vyrostla, stala se servírkou v malé kavárně u Dvou mlýnů, kterou vlastní bývalá cirkusová krasojezdkyně. Osazenstvo kavárny je velmi excentrické, a to jak personál, tak hosté. Život Amélie je v jejích 22 letech velmi jednoduchý. Několikrát se pokoušela o vztah, ovšem neúspěšně. Přesto má Amélie několik věcí, které jí působí radost. Mezi ně patří například rozbíjení krusty crème brûlée špičkou čajové lžíce, procházení se po prosluněné Paříži, zasunutí ruky do pytle s luštěninami a házení žabek do kanálu Sv. Martina, hádání, kolik lidí má v Paříži zrovna orgasmus.
Celý její život se změní v okamžiku, kdy zemře princezna Diana. Šokována touto informací upustí skleněný uzávěr od nádobky, který se zakutálí ke zdi její koupelny, kde odhalí tajnou skrýš, v níž Amélie najde kovovou schránku, kterou si zde před lety ukryl malý chlapec. Fascinována nálezem se rozhodne, že vypátrá, komu tento poklad patří, a rozhodne se, že pokud bude mít dotyčný radost, bude takto pomáhat i jiným lidem, v opačném případě nebude.
Seznámí se samotářským sousedem Raymondem Dufayelem, malířem, který pravidelně každý rok znovu maluje tentýž obraz (Le Déjeuner des canotiers) od Augusta Renoira. Lidé ho znají jako „skleněného muže“, díky jeho křehkým kostem. S jeho pomocí se jí podaří nalézt majitele kovové schránky. Tu umístí do telefonní budky, kolem níž pan Bretodeau chodí, a když prochází kolem ní, zavolá do budky z blízkého baru. Poté, co muž otevře schránku, se mu vybaví jeho dávné dětství. Tato událost ho přivede do baru, odkud volala Amélie. Poté, co vidí, že její počin měl pozitivní efekt, rozhodne se, že bude lidem ovlivňovat život a konat dobro. Toto rozhodnutí z Amélie vytvoří strážného anděla jiných. Svého otce přesvědčí, aby si splnil svůj sen a cestoval kolem světa (s pomocí jeho zahradního trpaslíka a své kamarádky letušky), dá dohromady svoji kolegyni s hostem kavárny, pomůže domovnici a Lucienovi, kterého šikanuje majitel stánku se zeleninou, kde pracuje.
Ale zatímco se Amélie stará o ostatní, nikdo se nestará o ni. Zatímco pomáhá přinést jiným lidem štěstí, je nucena zrevidovat svůj osamělý život – to je patrné zejména v původně platonickém vztahu k podivnému Ninu Quincampoixovi, zvláštnímu mladému muži, který sbírá nepovedené a roztrhané fotky lidí, kteří se nechají vyfotit v automatu. Sblíží se s ním díky albu, které jednou ztratí. Amélie však nemá odvahu ke konfrontaci, a tak zvažuje, jak by mohla album předat. Nakonec k tomu dojde nepřímo a vlastní setkání těchto dvou lidí proběhne až na samý závěr filmu jako happyend. Tímto faktem přichází skutečné štěstí Amelie Poulainové.
Obsazení
Audrey Tautou | Amélie Poulain |
Mathieu Kassovitz | Nino Quincampoix |
Rufus | Raphaël Poulain |
Lorella Cravotta | Amandine Poulain |
Serge Merlin | Raymond Dufayel |
Jamel Debbouze | Lucien |
Clotilde Mollet | Gina |
Claire Maurier | Suzanne |
Isabelle Nanty | Georgette |
Dominique Pinon | Joseph |
Artus de Penguern | Hipolito |
Yolande Moreau | Madeleine Wallace |
Urbain Cancelier | Collignon |
Maurice Bénichou | Dominique Bretodeau |
Michel Robin | Mr. Collignon |
Andrée Damant | Mrs. Collignon |
Claude Perron | Eva, Ninova kolegyně |
Armelle | Philomène, letuška |
Ticky Holgado | muž z fotografie, opravář automatů |
Kevin Fernandes | Bretodeau, jako dítě |
Flora Guiet | Amélie, v 6 letech |
Amaury Babault | Nino, jako dítě |
André Dussollier | vypravěč |
Reference
- ↑ a b c Box Office Mojo. Dostupné online. [cit. 2022-05-31].
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Amélie z Montmartru na Wikimedia Commons
- Amélie z Montmartru v Česko-Slovenské filmové databázi
- Amélie z Montmartru v Internet Movie Database (anglicky)
- Amélie z Montmartru v recenzním agregátoru Rotten Tomatoes (anglicky)
- Amélie z Montmartru na stránkách AllMovie (anglicky)
- Amélie z Montmartru v databázi AlloCiné (francouzsky)
- Amélie z Montmartru na Kinoboxu.cz (česky)
- (anglicky) Lokace míst natáčení filmu
Filmy režírované Jeanem-Pierrem Jeunetem | |
---|---|
Le Bunker de la derniere rafale (1981) • Delikatesy (1991) • Město ztracených dětí (1995) • Vetřelec: Vzkříšení (1997) • Amélie z Montmartru (2001) • Příliš dlouhé zásnuby (2004) • Galimatyáš (2009) • L'Extravagant Voyage du jeune et prodigieux T. S. Spivet (2013) • BigBug (2022) |
César pro nejlepší film | |
---|---|
1976–1979 | 1976 Stará puška (Robert Enrico) • 1977 Pan Klein (Joseph Losey) • 1978 Prozřetelnost (Alain Resnais) • 1979 Peníze těch druhých (Christian de Chalonge) |
1980–1989 | 1980 Tess (Roman Polański) • 1981 Poslední metro (François Truffaut) • 1982 Boj o oheň (Jean-Jacques Annaud) • 1983 Práskač (Bob Swaim) • 1984 Tančírna (Ettore Scola) společně s Našim láskám (Maurice Pialat) • 1985 Prohnilí (Claude Zidi) • 1986 Tři muži a nemluvně (Coline Serreau) • 1987 Thérèse (Alain Cavalier) • 1988 Na shledanou, chlapci (Louis Malle) • 1989 Camille Claudelová (Bruno Nuytten) |
1990–1999 | 1990 Příliš krásná (Bertrand Blier) • 1991 Cyrano z Bergeracu (Jean-Paul Rappeneau) • 1992 Všechna jitra světa (Alain Corneau) • 1993 Noci šelem (Cyril Collard) • 1994 Smoking / No Smoking (Alain Resnais) • 1995 Divoké rákosí (André Téchiné) • 1996 Nenávist (Mathieu Kassovitz) • 1997 Nevinné krutosti (Patrice Leconte) • 1998 Stará známá písnička (Alain Resnais) • 1999 Vysněný život andělů (Érick Zonca) |
2000–2009 | 2000 Venuše, salon krásy (Tonie Marshall) • 2001 Někdo to rád jinak (Agnès Jaoui) • 2002 Amélie z Montmartru (Jean-Pierre Jeunet) • 2003 Pianista (Roman Polański) • 2004 Invaze barbarů (Denys Arcand) • 2005 Únik (Abdellatif Kechiche) • 2006 Tlukot mého srdce se zastavil (Jacques Audiard) • 2007 Lady Chatterleyová (Pascale Ferran) • 2008 Kuskus (Abdellatif Kechiche) • 2009 Séraphine (Martin Provost) |
2010–2019 | 2010 Prorok (Jacques Audiard) • 2011 O bozích a lidech (Xavier Beauvois) • 2012 Umělec (Michel Hazanavicius) • 2013 Láska (Michael Haneke) • 2014 Kluci a Guillaume, ke stolu! (Guillaume Gallienne) • 2015 Timbuktu (Abderrahmane Sissako) • 2016 Fatima (Philippe Faucon) • 2017 Elle (Paul Verhoeven) • 2018 120 BPM (Robin Campillo) • 2019 Střídavá péče (Xavier Legrand) |
2020–dodnes | 2020 Bídníci (Ladj Ly) • 2021 Sbohem, blbci! (Albert Dupontel) • 2022 Ztracené iluze (Xavier Giannoli) • 2023 Noc 12. (Dominik Moll) |
Křišťálový glóbus – vítězné filmy MFFKV | |
---|---|
Osvětim (1948) • Stalingradská bitva (1949) • Pád Berlína (1950) • Rytíř zlaté hvězdy (1951) • Nezapomenutelný rok 1919 (1952) • Sůl země (1954) • Věrní přátelé (1954) • Kdyby všichni chlapi světa… (1956) • Pod rouškou noci (1957) • Tichý Don (1958) • Ibo kyoudai (1958) • Serjožka (1960) • Devět dní jednoho roku (1962) • Obžalovaný (1964) • Rozmarné léto (1968) • Kes (1970) • Zkrocení ohně (1972) • Romance o zamilovaných (1974) • Kantáta o Chile (1976) • Stíny horkého léta (1978) • Bílý Bim, Černé ucho (1978) • Snoubenka (1980) • Mexiko v plamenech – Rudé zvony (1982) • Lev Tolstoj (1984) • Ulice umírání (1986) • Ibiškové městečko (1988) • Krapatchouk (1992) • Mi hermano del alma (1994) • Jízda (1995) • Kavkazský zajatec (1996) • Můj růžový život (1997) • Srdce na dlani (1998) • Jana a její přátelé (1999) • Já, ty, oni (2000) • Amélie z Montmartru (2001) • Rok ďábla (2002) • Okno naproti (2003) • Ukradené dětství (2004) • Můj Nikifor (2005) • Sherrybaby (2006) • Severní blata (2007) • Ukrutně šťastni (2008) • Anděl u moře (2009) • Moskytiéra (2010) • Restaurátor (2011) • Henrik (2012) • Velký sešit (2013) • Kukuřičný ostrov (2014) • Bob a stromy (2015) • Rodinné štěstí (2016) • Křižáček (2017) • „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ (2018) • Otec (2019) • Strahinja (2021) |