Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle

Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle
Narození	1543 Stara Wola
Úmrtí	27. prosince 1614 (ve věku 70–71 let) Lvov
Povolání	heraldik, spisovatel, genealog a básník
Alma mater	Jagellonská univerzita
Témata	historie
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle (1540/1543 – 27. prosinec 1614 Lvov) byl polský a český historik, heraldik, genealog a spisovatel.

Narodil se v Polsku na Paprocké Vůli ve šlechtické rodině. Studoval na univerzitě v Krakově a roku 1577 se účastnil bitvy o Gdaňsk. Jeho osobní život nebyl šťastný, měl o mnoho let starší bohatou manželku Jadwigu Kosobudzkou (zemřela 1572), která jej týrala.^[1] Manželství bylo bezdětné. V sedmdesátých létech 16. stol. se jako katolík stal členem strany, která podporovala kandidaturu Maxmiliána Habsburského na polský trůn, ale po porážce Maxmiliána III. roku 1588 byl Paprocký nucen uprchnout z Polska na Moravu.

Na Moravě a v Čechách zůstal přes 22 let, naučil se dobře česky a získal i český inkolát. Jeho pobyt v Kroměříži v letech 1589–1598 připomíná pamětní deska odhalená v roce 2020 na nádvoří kroměřížského zámku. Mimo jiné napsal v Kroměříži i své Zrcadlo markrabství moravského (1593), ve kterém najdeme rytinu Jana Willenberga zachycující nejstarší pohled na město Kroměříž.^[2] Díky podpoře nejprve olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského a později Jana Zbyňka Zajíce z Hazmburka i dalších šlechticů napsal řadu knih o genealogii a heraldice, ale také překládal polské básně a psal i vlastní, zejména náboženské. Byl přítelem známého polského alchymisty Michala Sendivoje.^[3] Roku 1610 se vrátil do Polska, kde ve Lvově 27. prosince 1614 zemřel a je tam pohřben.

Historický význam jeho děl, zejména Zrcadla markrabství moravského (1593) a Diadochu (1602), obšírné kroniky českých knížat, králů, šlechty i měst, je značný i přes nekritičnost, kterou trpí. Jsou to díla dosud pozoruhodná nejen pro genealoga, ale zejména pro historika, který hledá prameny k českým a polským (také uherským a rakouským) dějinám v 2. polovici 16. století. Jeho básně nejsou bez významu ani pro vývoj básnické polské literatury.^[4]

• Dziesiecioro przykazanie mezowo, Kraków, 1575.
• Koło rycerskie, Kraków.
• Panosza, Kraków, 1575.
• Historia zalosna o pratkosci i okrutnosci Tatarskiej, Kraków, 1575.
• Gniazdo Cnoty, zkąd herby Rycerstwa Polskiego swój początek mają, Kraków, 1578.^[5]
• Krótki a prawdziwy wypis z jechania do ziemi Wołoskiej Iwana Wojewody, którego Podkową zowią, Kraków, 1578.
• Hetman, Kraków, 1578.
• Król, Kraków, 1578.
• Testament starca jednego, który mial trzech synow, Kraków, 1578.
• Historia barzo piekna i zalosna o Ekwanusie Krolu Skockim, Kraków, 1578.
• Wesele Bogiń, Kraków, 1581.
• Triumph satyrow, Kraków 1582.
• Herby rycerstwa polskiego na piecoro ksiag rozdielene, Kraków, 1584.
• Bartosza Paprockiego Dwie broszury polityczne z lat 1587 i 1588.
• Pamiec neirzadu, 1588.
• Nauka rozmanityh philosophow obierani zony, Kraków, 1590 (některé zdroje uvádí 1602).
• Gwalt na pogany, 1595.
• Proba cnot dobrych, Kraków, kolem 1595.
• Ogród królewski w którym krótko opisuje historye Cesarzów, Królow Polskich i Czeskich, arcyksiążąt Austryi, książąt Ruskich, Praha, 1599.
• Cathalogus arcybiskupów, Kraków, 1613.
• Nauka i przestrogi na rozne przypadki ludzkie, Kraków, 1613.
• Naprava Rzeczypospoletej, Kraków, 1895.
• Upominek, Kraków, 1900.
• Odpowiedz, Kraków, 1910.

• Zrcadlo slavného Markrabství moravského, Olomouc, 1593.^[6]
• Kvalt na pohany, 1595.
• Nová kratochvíle, Praha, 1579-1600 (3 díly).
• Ecclesia, Praha, 1601.
• Kšaft, Praha, 1601.
• Půst tělesný, Praha, 1601.
• Třinácte tabulí, Praha, 1601.
• Diadochus, tj. posloupnost knížat a králů českých, biskupů a arcibiskupů pražských a všech třech stavů slavného království českého, to jest panského, rytířského a městského, Praha, 1602.
• Historie o příbězích v království uherském, Praha, 1602.
• Obora, Praha, 1602.
• Panna, ženitba, žena ve staročeskié úpravě polských skladeb Reje z Naglovic, Praha, 1602.

• Štambuch slezský, Brno, 1609

• VEČEŘOVÁ, Petra. Šumanská tiskárna (1585–1628). 1. vyd. Praha: Archiv hlavního města Prahy + Scriptorium, 2002. ISBN 80-902597-3-1, ISBN 80-86197-42-5. S. 112–121. 

• In: BAĎUROVÁ, Anežka. Sborník k 80. narozeninám Mirjam Bohatcové. [s.l.]: Knihovna Akademie věd ČR, 1999. ISBN 978-809022623-4. Kapitola Petra Večeřová: Diadochos Bartoloměje Paprockého z Hlohol a Paprocké Vůle.

• Dedikace

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle na Wikimedia Commons
• Osoba Bartoloměj Paprocký ve Wikicitátech
• Autor Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Paprocký v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle