Erich Godal

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Erich Godal
Rodné jméno	Eric Jakob Josef Goldbaum
Narození	15. ledna 1899 Berlín
Úmrtí	2. září 1969 (ve věku 70 let) Hamburk
Povolání	karikaturista, ilustrátor, malíř, grafický designér, vysokoškolský učitel a kreslíř
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Erich Godal, také Eric Godal, vlastním jménem Eric Jakob Josef Goldbaum (15. ledna 1899 Berlín – 2. září 1969 Hamburk) byl německý malíř, karikaturista a ilustrátor.

Eric Goldbaum se narodil v Berlíně v německé rodině s židovskými kořeny, byl synem vedoucího bankovního úředníka.^[1] Otec zemřel v roce 1934. Matka se pokusila v roce 1939 uprchnout před nacisty z Evropy s lodí St. Louis, ale z Belgie se kvůli nešťastné náhodě nedostala a stala obětí holocaustu. V Berlíně navštěvoval Eric Goldbaum střední školu a po maturitě studoval malbu, scénografii a sochařství na Škole užitého umění v Berlíně-Charlottenburgu v ateliéru Rudolfa Alberta Becker-Heyera, Harolda Bengena, Teo Otta a Ernsta Sterna. Godal začínal svoji profesionální dráhu ilustrátora v roce 1919 malováním plakátů a kreslením pro fantasy a sci-fi časopis Der Orchideengarten. V roce 1920 vydal v Berlíně portfolio Revolution v „Družstvu pro proletářské umění“. Posléze našel zaměstnání jako tiskový zpravodaj pro soudní jednání a byl dlouholetým grafickým asistentem pro Berliner 8 Uhr-Abendblatt a pracoval také pro mnichovský satirický týdeník Simplicissimus. Živil se kromě jiného jako scénograf, maloval dekorace pro němé filmy např. Dvě černé lucerny (1921) a Elixíry ďábla (1922) od Adolfa Abtera. Pro německou Sociální demokracii vytvářel volební plakáty. V roce 1927 byl výtvarníkem berlínského filmu Co není v Baedekerovi scenáristy Eugena Szatmariho. Godal byl osobním přítelem skladatele Wernera Richarda Heymanna a spisovatele Waltera Mehringa .

Po nacifikaci Německa uprchl 26. února 1933 do Prahy. Tam kreslil pro různé emigrantské časopisy, jako byl například Prager Mittag , Deutsche Freiheit im Saarland, Arbeiter Illustrierte Zeitung a Simpl. V Praze se hojně podílel na antifašistických kulturních aktivitách. Zúčastnil se Mezinárodní výstavy karikatury a humoru v Mánesu (SVU Mánes). V Praze také ilustroval knihu Kladivo na čarodějnice, popisující středověkou historii mučení. V reakci na Noc dlouhých nožů a vyvraždění vedení SA vytvořil karikaturu zastřeleného Ernsta Röhma a jeho milence. V roce 1935 emigroval do USA. V New Yorku založil s Franzem Hölleringem exilové noviny Star, pro které vytvářel politické karikatury a současně pracoval pro židovské exilové noviny Aufbau a Collier's Magazine. V USA vytvořil také řadu plakátů, které měli varovat Američany před fašistickou propagandou. V roce 2020 tuto jeho protifašistickou kampaň aktualizoval kreslíř Chris Piascik. V USA ilustroval dětské knihy Roselle Rossové. Dostal pedagogickou pozici na New School of Social Research v New Yorku.

Kvůli mccarthismu se vrátil do Německa v roce 1954 a přispíval pro Hamburger Abendblatt a Illustrierte Constanze. Dostával i objednávky na knižní ilustrace. Jeho autobiografie No Dishwasher Talent byla vydána posmrtně.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Erich Godal na Wikimedia Commons