Gustaf Wernersson Cronquist

Gustaf Wernersson Cronquist

Narození	8. září 1878 Stockholm
Úmrtí	16. července 1967 (ve věku 88 let) Stockholm
Alma mater	Královský technologický institut
Povolání	fotograf a chemický inženýr
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustaf Wernersson Cronquist (8. září 1878, Stockholm – 16. července 1967, tamtéž) byl švédský amatérský fotograf, který se proslavil svými početnými barevnými stockholmskými snímky. Byl synem chemika Wernera Cronquista.

Životopis

Gustaf Wernersson Cronquist absolvoval v roce 1900 Královský technologický institut ve Stockholmu. Byl chemikem v továrně na zpracování rudy Norrbotten na Svartönu 1900–1901, asistent a technický manažer v cihelnách Billesholm-Bjuvs AB v Bjuv 1901–1902, inženýr v cementárně v Klagshamnu 1902–1903, hlavní chemik ve společnosti Rhenania AG v Bendorfu 1903–1904, inženýr keramických továren Hylling 1905–1912, zakladatel a tajemník a konzultant Švédské asociace cihelného průmyslu 1907–1914, hlavní inženýr AB Raméns Patenter v Helsingborgu 1915–1920, informační manažer v Höganäs-Billesholms AB 1920–1927 a vedoucí sekce v reklamní agentuře Gumælius 1927–1944. Byl vydavatelem a redaktorem časopisu Tegel 1911–1917.

Cronquistovou velkou vášní bylo fotografování. Už v patnácti letech začal fotografovat podomácku vyrobenou kamerou. O barevnou fotografii se začal zajímat již v raném věku, kde mu přišlo vhod jeho vzdělání chemika. První barevné snímky pořídil již v roce 1908 na autochromových deskách. V roce 1927 vydal malou knihu pojednávající o „Barvě na panoramatech města“, kde upozornil na význam barev v městském prostředí. V jeho motivech se často objevují fasádní a sádrové studie v barvách a nově postavených budovách, ale především mnoho každodenních situací jak ve Stockholmu, tak i ve zbytku země. Ze své domoviny Stadsgårdenu ve Stockholmu, pořídil mnoho nádherných fotografií Slussen, Starého města a Saltsjön. Rád se vracel na stejná místa, aby dokumentoval změny ročních období.

Nakonec Cronquist přešel na barevné autochromové desky Agfa, a na konci 30. let začal fotografovat na Kodak – barevné diapozitivy ve formátu Kodachrome, kterou objednal přímo ze Spojených států. Tento přechod je také vidět na Cronquistových obrazech a stávají se tak dokumentem technologického pokroku v barevné fotografii ve 20. století. Snímky měly jasné zrno a vyžadovaly dlouhou expoziční dobu, což často vedlo k určitému rozmazání pohybu lidí a vozidel. Nový diapozitiv, který společnost Kodak uvedla na trh v roce 1935, připravil cestu pro amatérské fotografování v barvě. Mělo vysoké rozlišení, bylo rychlé a hlavně levné. Ale měkké, syté barvy se svým zrnem, které působily uměleckým dojmem, nové filmy neměly.

Cronquist se také věnoval fotografování obecně. V roce 1914 se ve fotografickém časopise zeptal: Vart taga de goda negativen vägen? (Kam kráčejí ty dobré negativy?) V tomto článku vyzývá k využití fotografických negativů, které pořídili amatérští fotografové po celé zemi. Upozornil na kulturněhistorické hodnoty fotografie a na to, že „mohou potomkům poskytnout dostatek bohatých informací o naší době… nejradikálnější by samozřejmě bylo, aby se staly majetkem v katastru nemovitostí, který měl být zařazen a fotografické negativy archivovány...“ Pokud by se přeživší nechtěli o sbírku negativů starat, dědictví by spravovala vědecká instituce.

Cronquist byl také jedním z prvních redaktorů časopisu FOFO, který vyšel v roce 1939 v prvním vydáním s Lennartem Bernadottem jako šéfredaktorem. O svém spolupracovníkovi Cronquistovi časopis mimo jiné napsal: „jeden z předních znalců naší země v oblasti barevné fotografie...„

Postupem času měl Cronquist jeden z největších evropských soukromých archivů barevných snímků s více než 50 000 kusů, z nichž asi 5 procent je dnes (2020) ve sbírkách Stockholmského městského muzea. Jako fotograf byl aktivní až do 85. let a zanechal po sobě od počátku 20. století do roku 1963 jedinečný barevný fotografický materiál.