Interrupce v Bělorusku
Interrupce v Bělorusku jsou legální od 23. listopadu 1955, kdy bylo Bělorusko republikou Sovětského svazu. Současná legislativa týkající se potratů pochází z 31. prosince 1987 a je jedním z nejliberálnějších zákonů týkajících se potratů v Evropě. Potrat je povolen na vyžádání až do 12 týdnů a za zvláštních okolností z různých důvodů do 28 týdnů.[1]
Zákon z roku 1987 umožňuje potrat z tradičních důvodů jako je poškození nebo smrt plodu a/nebo matky, znásilnění a incest, jakož i:
- smrt manžela během těhotenství,
- trest odnětí svobody pro matku nebo otce,
- soudní příkaz zbavující těhotnou ženu rodičovských práv,
- pokud již domácnost přesahuje pět dětí,
- pokud vztah mezi matkou a otcem skončí rozvodem,
- nebo rodinná anamnéza, která zahrnuje mentální nebo tělesné postižení.
V roce 2010 činila míra potratů 14,7 potratů na 1000 žen ve věku 15–44 let.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abortion in Belarus na anglické Wikipedii.
| Interrupce v evropských zemích | ||
|---|---|---|
| Země | Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Severní Makedonie • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán |  |
| Území se sporným postavením | Abcházie • Jižní Osetie • Kosovo • Podněstří | |
| Teritoria, kolonie a zámořská území | ||
