Jan Preisler
Jan Preisler | |
---|---|
![]() ak. mal. prof. Jan Preisler | |
Narození | 17. února 1872 Králův Dvůr-Popovice Rakousko-Uhersko ![]() |
Úmrtí | 26. dubna 1918 (ve věku 46 let) Praha Rakousko-Uhersko ![]() |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Králův Dvůr |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (od 1887) |
Povolání | malíř, pedagog, designér, grafik, ilustrátor a učitel |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Preisler (17. února 1872 Králův Dvůr-Popovice[1] – 26. dubna 1918 Praha[2]) byl český akademický malíř a vysokoškolský profesor.
Život
Dětství
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/21/Po%C4%8Daply%2C_deska_Jana_Preislera_na_speci%C3%A1ln%C3%AD_%C5%A1kole.jpg/210px-Po%C4%8Daply%2C_deska_Jana_Preislera_na_speci%C3%A1ln%C3%AD_%C5%A1kole.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c5/Hrob_Jana_Preislera_v_Kr%C3%A1lov%C4%9B_Dvo%C5%99e_-_Po%C4%8D%C3%A1plech.jpg/220px-Hrob_Jana_Preislera_v_Kr%C3%A1lov%C4%9B_Dvo%C5%99e_-_Po%C4%8D%C3%A1plech.jpg)
Jan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic. Od dětství byl samotář, bavilo ho pozorování přírody a živlů. V měšťanské škole v Berouně vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy Kozel, matematik, pozdější profesor brněnské techniky Václav Karel Řehořovský a poslanec Neumann, milovníci umění, vyzvali prostřednictvím dopisů Preislerovy rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Návrh podpořil i Emil Kratochvíl, ředitel železáren v Králově Dvoře, kde pracoval Preislerův otec.
Studia a SVU Mánes
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/10/Volne_smery.jpg/220px-Volne_smery.jpg)
Proto v roce 1887, kdy mu bylo 15 let, odešel studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu, kterou tehdy vedl František Ženíšek (později na této škole sám vyučoval). Po jejím absolvování sdílel s Karlem Špillarem ateliér v budově Malostranské záložny. V době studií navázal kontakt se spolkem Mánes, který byl tehdy jen studentským sdružením. Od počátku se podílel na publikační aktivitě spolku, v roce 1894 nakreslil obálku k albu Listy z palety a o dva roky později byla jeho kresba Vánek a vítr použita na obálku prvního čísla časopisu Volné směry, který po několik ročníků redigoval. Členem spolku Mánes byl v letech 1896–1918[3], čtyřikrát (v letech 1908, 1910, 1916 a 1918) byl jeho předsedou[4]
V roce 1902 cestoval s přítelem Antonínem Hudečkem po Itálii. Na zpáteční cestě se ve Vídni setkal s Augustem Rodinem.
Po legendární výstavě Edvarda Muncha v Praze v roce 1905, kterou pomáhal zorganizovat a navrhl i plakát, navštívil Paříž v roce 1906, kde se seznámil s dílem Paula Gauguina.
V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 – 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Jedním z jeho žáků byl Josef Šíma. Od roku 1908 se Jan Preisler stýkal s členy skupiny Osma, zejména s Bohumilem Kubištou, Vincencem Benešem a Zdeňkem Kratochvílem.
V březnu roku 1909 navštívil Preislerův ateliér francouzský sochař Émile-Antoine Bourdelle.
Rodina a závěr života
V roce 1914 se Jan Preisler oženil s Boženou Pallasovou z pražské řemeslnické rodiny. Měli dvě děti: syna Jana a dceru Boženu. V dubnu roku 1918 zemřel v Praze na zápal plic. Na vlastní přání byl pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Počaplích (nyní část Králova Dvora).
Dílo
Jan Preisler zprvu tvořil v duchu neoromantismu, později se přikláněl od alegorického pojetí k symbolismu, jehož prostřednictvím odmítal akademické opakování osvědčených forem historických slohů. Na konci devadesátých let se seznámil s dílem Puvise de Chavannes, Hanse von Maréese, Ferdinanda Khnopffa, Franze von Stucka, Arnolda Böcklina. Ovlivněn Alfonsem Muchou a Vojtěchem Preissigem zkoušel krátce i secesní stylizaci (grafická úprava knih: Princezna Pampeliška a Pohádka špatně končící, 1897).
Na přelomu století se od umění očekávalo vyslovení nevyslovitelného, odhalování tajemných hlubin nitra. V Preislerově díle ožívají pohádkové touhy, melancholické nálady, erotické smutky a osudová traumata. Inspiroval se verši současných českých básníků (Antonín Sova, Otokar Březina, Karel Hlaváček, Julius Zeyer, Josef Suk, Otakar Ostrčil, Vítězslav Nezval).
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e8/Jan_Preisler_tryptich_Jaro_1900.jpg/600px-Jan_Preisler_tryptich_Jaro_1900.jpg)
Preislerův triptych Jaro byl vystaven na třetí výstavě SVU Mánes v roce 1900. Byl vyjádřením pocitů moderního člověka, vstupujícího do nového století:
- bolestný pocit vykořenění, který přinesl moderní individualismus
- touha po splynutí s přírodou
- nostalgie nad uplývajícím časem
- i očekávání nových životních sil.
Zasněný chlapec s uchem přiloženým na kmen břízy z triptychu je pravděpodobně autorův idealizovaný autoportrét a krajina je venkovem z Preislerova dětství, okolí Králova Dvora.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e3/Preisler_svadeni_%28pokuseni%29_1901.jpg/220px-Preisler_svadeni_%28pokuseni%29_1901.jpg)
Preislerovo malířské dílo je svým způsobem monotematické, zaměřené na motiv Pokušení a Svádění. Je to zřejmé v nedokončeném Cyklu o dobrodružném rytíři z let 1897–1898, pokračuje ve variacích Jara, Milenců, Adama a Evy, Koupání, Žen v lese až k posledním obměnách Jezdců a Pokušení z roku 1917.
Na motivy Jara navázal v roce 1902 Obrazem z většího cyklu, který je považován za první moderní dílo v českém malířství. Neutrálním názvem díla naznačil odvrat od literárních významů a potřebu působit malířskými prostředky. Uplatnil čisté barevné tóny v komplementárních kontrastech, iluzivní pojetí prostoru, nekomplikovanou kompozici. Jeho úsilí o monumentalitu vrcholí v expresivní sérii Černých jezer, poetických metaforách hlubin lidské duše.
Charakteristika tvorby
Ottův slovník naučný (srv. OSN XX, str. 621):
„Dekorativní sklon ovládal spíše linii, nálada si hledala ventil v barvě. Linie byla nejprve nositelem dobové stylisace, příbuzné s německým Jugendstylem a vídeňskou secesí a v druhé době, kdy přišla generace Skupiny s otázkami komposice, stala se osnovou dekorativního klasicismu (malby v Obecním domě z r. 1912). Barva byla expresivnějším živlem, hned na počátku ho postavila do oposice proti realismu a impresionismu vlastní generace, připravila setkání s Munchem a napomáhala vytvářet symbol. Z odstupu se ukazuje, že jsou obě vlastnosti, nálada i dekorativnost slupkou, často velmi dobovým mimikri, a teprve za nimi nutno hledat vlastního Preislera, jak se projevil v časném Obraze z většího cyklu nebo v pozdním díle Milosrdný samaritán. V těchto nejvlastnějších polohách ztrácí barva ornamentálnost a dekorativní linie se rozplývá ve volném rukopisu štětce, který poutalo ve stylisovanějších dílech dosti mechanické šrafování. Zde je Preislerovi obraz vnitřní melodií, symbolem, lyrickým vyznáním.“
Spolupráce s architekty
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fd/Praha_Nov%C3%A9_M%C4%9Bsto%2C_Vodi%C4%8Dkova%2C_U_Nov%C3%A1k%C5%AF_05.jpg/220px-Praha_Nov%C3%A9_M%C4%9Bsto%2C_Vodi%C4%8Dkova%2C_U_Nov%C3%A1k%C5%AF_05.jpg)
Preislerova plošná stylizace, jemný patos a kult krásy a harmonie se uplatňovaly zejména při dekorativní výzdobě secesní architektury.
- 1900 Dva obrazy do výsečí se zadanými tématy Jaro a Podzim do interiéru Obchodní a živnostenské komory pro Světovou výstavu v Paříži, (architekt Josef Fanta)
- 1900 triptych Jaro pro Peterkův dům, (architekt Jan Kotěra)
- 1901–1902 mozaika pro dům U Nováků ve Vodičkově ulici v Praze, (architekt Osvald Polívka)
- 1902 nástěnné malby v Hotelu Central v Praze, (architekt Friedrich Ohmann)
Dekorativní malby pro Palackého sál Obecního domu v Praze (1910 – 1912) jsou pokusem o monumentální kompozici pevně postavenou na principech výtvarného řádu, ale ještě se symbolistními rekvizitami a výsledkem je chladná malba.
Od roku 1909 nevystavoval a díla posledního období mají být poezií vyjádřenou pouze malířskými prostředky - Vyváženou kompozicí, zjednodušenými tvary a intenzitou barev[5]
Galerie
Motiv jezdce a černého jezera
- Černé jezero (1904)
- Kompozice s bílým koněm (1905-06)
- U Černého jezera (1903)
- U Černého jezera (1905)
- Alegorie (1910–1912), Návrh na výzdobu Obecního domu v Praze
- Vlastní portrét s cigaretou
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Antonína v Holešovicích, sign. HOL Z4, s. 261
- ↑ Abecední seznam členů Spolku výtvarných umělců Mánes. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2015-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19.
- ↑ Historický seznam předsedů SVU Mánes
- ↑ Vademecum: Moderní umění v Čechách a na Moravě. Str.: 280. Nakladatelství Gallery, s. r. o., 2002. ISBN 80-86010-62-7
Literatura
- Filla Emil, Träger Josef: Jan Preisler [výbor obrazů], Melantrich,. Edice Prameny: sbírka dobrého umění, sv. 40, Praha 1940
- Horová Anděla (ed.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995
- Kotalík Jiří: Jan Preisler, Praha 1968
- Kotalík Jiří: Jan Preisler 1872–1918V, Praha 1964
- Matějček Ant.: Jan Preisler, Melantrich, Praha 1950
- Wittlich Petr et al: Jan Preisler 1872–1918, Obecní dům, Praha, 2003. ISBN 80-86339-20-3.
- Žákavec Frant.: Jan Preisler vydavatelství Jan Štenc, Praha, 1921.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Preisler na Wikimedia Commons
Osoba Jan Preisler ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Preisler
- Informační systém abART: Preisler Jan
- ČT 2011, dokument Jan Preisler: Černé jezero
- Zrcadlení v hloubce: Jan Preisler v generaci 90. let – výstava Moravské galerie v Brně, září 2006 – duben 2007.
- Doprovodný program o Janu Preislerovi v Muzeu Českého krasu
- Ukázky děl a stručná biografie
- Ukázky děl Archivováno 26. 10. 2007 na Wayback Machine.
- http://www.vsup.cz/21%20preisler.pdf[nedostupný zdroj] Kristýna Zámečníková, seminární práce, VŠUP 2011
Předseda SVU Mánes | ||
---|---|---|
Předchůdce: Jan Kotěra | 1908 Jan Preisler | Nástupce: Stanislav Sucharda |
Předseda SVU Mánes | ||
---|---|---|
Předchůdce: Stanislav Sucharda | 1910 Jan Preisler | Nástupce: Stanislav Sucharda |
Předseda SVU Mánes | ||
---|---|---|
Předchůdce: Otakar Novotný | 1916 Jan Preisler | Nástupce: Jan Kotěra |
Předseda SVU Mánes | ||
---|---|---|
Předchůdce: Jan Kotěra | 1918 Jan Preisler | Nástupce: T. F. Šimon |