John Ponsonby, 4. hrabě z Bessborough

John William Ponsonby, 4. hrabě z Bessborough
Erb hrabat z Bessborough
Narození	31. srpna 1781 Marylebone
Úmrtí	16. května 1847 (ve věku 65 let) Dublin
Alma mater	Christ Church Harrow School
Povolání	politik
Politická strana	Whigové
Choť	Maria Fane (od 1805)^[1]^[2]
Děti	Frederick Ponsonby, 6th Earl of Bessborough Walter Ponsonby, 7th Earl of Bessborough John Ponsonby, 5th Earl of Bessborough Lady Maria Ponsonby^[3] Lady Kathleen Ponsonby^[3] William Ponsonby^[3] … více na Wikidatech
Rodiče	Frederick Ponsonby, 3. hrabě z Bessborough^[1] a Henrietta Ponsonby, hraběnka z Bessborough^[1]
Příbuzní	Caroline Lambová^[1], William Ponsonby, 1st Baron de Mauley a Frederick Cavendish Ponsonby^[1] (sourozenci)
Funkce	člen 2. parlamentu Spojeného království (1805–1806) Člen 4. Parlamentu Spojeného království (1810–1812) Člen 5. Parlamentu Spojeného království (1812–1818) Člen 6. Parlamentu Spojeného království (1818–1820) Člen 7. Parlamentu Spojeného království (1820–1826) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John William Ponsonby, 4. hrabě z Bessborough (John William Ponsonby, 4th Earl of Bessborough, 5th Viscount Duncannon, 5th Baron Ponsonby, 4th Baron Ponsonby of Sysonby) (31. srpna 1781, Londýn, Anglie – 16. května 1847, Dublin, Irsko) byl britský státník ze šlechtického rodu Ponsonbyů. Od mládí byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a předním řečníkem strany whigů. Několikrát byl členem vlády, například jako ministr vnitra (1834). Politickou kariéru završil jako místokrál v Irsku (1846-1847), v této funkci zemřel.

Životopis

Pocházel ze šlechtického rodu Ponsonbyů, byl nejstarším synem 3. hraběte z Bessborough a jeho manželky Henrietty, rozené Spencerové, studoval v Harrow a v Oxfordu, v letech 1800-1803 podnikl kavalírskou cestu. V letech 1805-1806 a 1810-1834 byl členem Dolní sněmovny za stranu whigů. Členem vlády se stal jako lord komisař veřejných prací (1831-1834), od roku 1831 zasedal také v Tajné radě. Následně byl ministrem vnitra (1834) a lordem strážcem tajné pečeti (1835-1841). S titulem barona Duncannona byl v roce 1834 povolán do Sněmovny lordů, titul hraběte z Bessborough (platný pouze pro Irsko) zdědil po otci v roce 1844 (jako otcův dědic do té doby užíval jméno vikomt Duncannon). V letech 1846-1847 byl místokrálem v Irsku, kde byl vystaven značně nepřátelským náladám, ale díky své přátelské povaze, pracovitosti a znalosti irského prostředí dokázal získat přízeň. Zemřel v Dublinu ve funkci irského místokrále.

Rodina a majetek

V roce 1805 se oženil s Mary Fane (1787-1834), dcerou 10. hraběte z Westmorlandu, který byl také irským místokrálem. Z jejich manželství pocházelo deset dětí, titul hraběte z Bessborough zdědili postupně tři synové John George (1809-1880), Frederick George (1815-1895) a Walter William (1821-1906). Z dalších synů vynikl Sir Spencer Ponsonby-Fane (1824-1915), který po matce přijal jméno Fane a dlouhodobě zastával funkce u dvora.

Po předcích vlastnil rozsáhlý majetek v Irsku s rodovým sídlem Bessborough House (hrabství Kilkenny), v Londýně byl jeho rezidencí Parkstead House.