Juli Soler i Santaló

Juli Soler i Santaló
Narození	12. dubna 1865 Barcelona
Úmrtí	30. dubna 1914 (ve věku 49 let) Barcelona
Povolání	inženýr, fotograf a trekker
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juli Soler i Santaló (12. dubna 1865, Barcelona^[1] – 30. dubna 1914, tamtéž) byl španělský inženýr, fotograf a turista aktivní na konci 19. století. Narodil se v Barceloně v roce 1865 a zemřel ve stejném městě v roce 1914.

Narodil se jako syn Sebastiàna Solera i Rovirosy, narozeného v Havaně, který obchodoval na Kubě a Elviry Santaló i Vinyals, rodačky z Barcelony (* 1865). Byl synovcem Francesca Solera i Rovirosy.

Již od útlého věku ho lákaly vysoké hory a sportovní turistika, zejména výlety do Vysokých Pyrenejí. To ho vedlo k návštěvě Pallarů a údolí Aranu, což byla jeho oblíbená místa pro horolezectví. Znal také docela dobře nejvyšší vrcholy a všechna aragonská údolí až k hranici s Navarrou. Byl jedním z velkých animátorů Centre Excursionista de Catalunya (CEC) a přednášky, které měl ve společenském sále CEC, byly hojně navštěvovány. Byl také skvělým fotografem, zejména jeho panoramatické fotografie byly na svou dobu vynikající kvality, a staly se dědictvím nejvyšší dokumentární a umělecké hodnoty.

Mezi další zásluhy stojí za zmínku vydání kompletního průvodce La Vall d'Aran (1906), který ukázal, jak dobře znal centrální Pyreneje, a zejména masiv Maladety. Na konci svých dnů dokončil průvodce Prokletými horami, který zůstal nezveřejněn. Kromě jeho hornatého svahu v roce 1908 prosazoval vytvoření meteorologické stanice Vielha, kterou přes sezónu udržoval na vlastní náklady. Ve stejném roce objevil a oznámil jeskynní malby Cogul v Les Garrigues.

V roce 1913 byl zvolen prezidentem CEC, ale post odmítl a věnoval se plně navrhování útočiště Renclusa na úpatí Aneto a k podpoře jeho stavby od roku 1914. Uprostřed stavebních prací, v zimě 1914, Juli Soler bohužel onemocněl a zemřel.^[2]

V roce 1968 mu CEC věnovala útočiště Juli Soler Santaló, které se nachází v Salardú ( Naut Aran, Lleida ). V roce 2004 se na jeho počest konala výstava v Robertově paláci Generalitat de Catalunya. Lidé z údolí Aranu mu dali titul oblíbeného syna.^[3] V roce 2011 Francesc Roma i Casanovas a Ramon Barnadas i Rodríguez publikovali dva svazky fotografií Julia Solera z archivu CEC.

• Excursions per L'Alta Ribagorca 1903^[4]
• La Vall d'Aran (1906), reeditat el 1933, guia completíssima sobre la Vall d'Aran, 400 s.
• Muntanyes maleïdes (inacabat)

Vydáno posmrtně

• La vall de Bielsa (1918)
• La vall de Broto (1922)
• La vall de Canfranc (1925)
• La vall de Terra (19??)
• Seduït per valls i cims: fotografies de Juli Soler i Santaló, 1865-1914 (dos volums) (2011)

• 
  Balladors amb vestits tradicionals per San Fabián
• 
  Caçadors amb escopetes i dos animals morts a la Renclusa
• 
  Celebració de San Fabián a Gistaín
• 
  Cordada al coll Maldito de la gelera de l'Aneto
• 
  Dues dones amb càntirs
• 
  El Vinyamala des de la collada de Batans
• 
  Homes cuidant el bestiar davant de la casa senyorial de Ço Rodès, a Vielha
• 
  Habitants d'Ansó amb els vestits típics

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juli Soler i Santaló na katalánské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Juli Soler i Santaló na Wikimedia Commons