Katolická biskupská konference Spojených států amerických

Katolická biskupská konference Spojených států amerických
United States Conference
of Catholic Bishops
ZkratkaUSCCB
Vznik1966
TypNevládní organizace
Právní formaNezisková organizace
ÚčelSpolečně a důsledně jednat v zásadních otázkách, s nimiž se církev a společnost potýkají.
Podporovat společenství s církví v jiných zemích v rámci všeobecné církve pod vedením jejího nejvyššího pastýře, římského papeže.
Nabízet vhodnou pomoc každému biskupovi při plnění jeho konkrétní služby v místní církvi.[1]
SídloWashington, D.C., Spojené státy americké
Souřadnice38°55′46,8″ s. š., 76°59′58,88″ z. d.
PůsobnostSpojené státy americké
ČlenovéAktivní a emeritní katoličtí biskupové USA
LídrJosé Horacio Gómez (2019–2022), Daniel Nicholas DiNardo (2016–2019) a Timothy P. Broglio (od 2022)
Hlavní orgánKonference
PřidruženíNárodní rada katolických žen
Národní katolická kancelář pro osoby se zdravotním postižením
Katolická právní síť pro imigraci
Katolická služba pomoci
Národní výbor pro právo na život (1968-1973)
Křesťanské církve společně
Rozpočet180 milionů USD
Počet zaměstnanců300
Oficiální webwww.usccb.org
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konference katolických biskupů Spojených států (United States Conference of Catholic Bishops, USCCB) je biskupská konference katolické církve ve Spojených státech. Byla založena v roce 1966 jako společná Národní konference katolických biskupů (NCCB) a Katolická konference Spojených států (USCC) a skládá se ze všech aktivních i emeritovaných členů katolické hierarchie (tj. diecézních, koadjutorů a pomocných biskupů a ordinářů Osobního ordinariátu Stolce svatého Petra) ve Spojených státech a na území Amerických Panenských ostrovů.

V Portoriku tvoří biskupové šesti diecézí vlastní biskupskou konferenci, Portorickou biskupskou konferenci. Biskupové v amerických ostrovních oblastech v Tichém oceánu – Společenství Severních Marian, území Americká Samoa a území Guam – jsou členy Tichomořské biskupské konference.

USCCB přijala svůj současný název v červenci 2001. Stejně jako u všech biskupských konferencí musí určitá rozhodnutí a akty USCCB získat recognitio neboli schválení římských dikasterií, které podléhají bezprostřední a absolutní autoritě papeže.

Od listopadu 2022 je předsedou Timothy Broglio, arcibiskup pro vojenské služby v USA. Viceprezidentem je William E. Lori, arcibiskup z Baltimoru.[2]

Historie

Současná podoba Konference katolických biskupů Spojených států vznikla v roce 2001 sloučením Národní konference katolických biskupů a Katolické konference Spojených států. USCCB má svůj původ v Národní katolické válečné radě, která byla založena v roce 1917.[3]

Národní katolická válečná rada

Další informace: Národní katolická sociální rada
Viz též: Národní katolická komunitní služba

První národní organizace katolických biskupů ve Spojených státech byla založena v roce 1917 jako Národní katolická válečná rada (National Catholic War Council, NCWC), která vznikla proto, aby američtí katolíci mohli přispívat na duchovní péči o katolické vojáky během první světové války.

Národní katolická sociální rada

Hlavní článek: Národní katolická sociální rada

V roce 1919 papež Benedikt XV. vyzval kolegium biskupů z celého světa, aby mu pomáhali prosazovat reformy v oblasti práce, které poprvé formuloval papež Lev XIII. v dokumentu Rerum novarum. V reakci na to americký katolický episkopát v roce 1919 zorganizoval Národní katolickou radu pro sociální péči (National Catholic Welfare Council). Vytvořili také první sedmičlenný správní výbor, který měl řídit každodenní záležitosti mezi plenárními zasedáními a jehož prvním předsedou se stal arcibiskup Edward Joseph Hanna ze San Franciska. Ústředí bylo zřízeno ve Washingtonu, D.C.

Po hrozbě zrušení Národní katolické sociální rady kvůli obavám, že příliš centralizuje moc jednotlivých biskupů,[4] se správní rada rozhodla přejmenovat organizaci na Národní katolickou sociální konferenci s cílem prosazovat reformy v oblasti vzdělávání, přistěhovalectví a sociální činnosti.

Krize případů sexuálního zneužívání v církvi

Počáteční reakce USCCB na odhalení sexuálního zneužívání dětí duchovními v 80. letech 20. století byla široce kritizována uvnitř i vně církve.[5] Zejména přeřazení duchovních obviněných ze zneužívání bylo považováno za opatření, které umožnilo šíření zneužívání.[6] Počátkem roku 2000, po explozi veřejných skandálů a vyšetřování novinářů, USCCB nechala vypracovat zprávu od John Jay College of Criminal Justice (Vysoká škola trestního práva Johna Jaye)[7] a přijala Chartu na ochranu dětí a mládeže.[8] V následujících desetiletích se USCCB potýkala s následky,[9] které zahrnovaly desítky soudních sporů, jejichž výsledkem bylo finanční vyrovnání s oběťmi ve výši přesahující 3 miliardy dolarů.[10] Řada diecézí vyhlásila bankrot ve snaze zvládnout finanční dopady.[11] USCCB nadále zveřejňuje výroční zprávu o svém pokroku při řešení této situace.[12]

Vedení José Gómeze

Během protestů v souvislosti se smrtí George Floyda v roce 2020 vydal předseda USCCB arcibiskup José Horacio Gómez prohlášení, v němž citoval slova Martina Luthera Kinga Jr., že „nepokoje jsou jazykem neslyšených“.[13]

Poté, co někteří konzervativní biskupové vyjádřili znepokojení poté, co Gómez poblahopřál Joe Bidenovi ke zvolení prezidentem USA, Gómez oznámil, že vytvoří pracovní skupinu, která bude řešit „zmatek“, který by mohli způsobit katoličtí politici, kteří podporují politiku, jež je v rozporu s učením církve.[14][15] 20. ledna 2021, v den inaugurace prezidenta Joe Bidena, kdy se stal druhým římskokatolickým prezidentem USA, zaslala mu USCCB dopis, jehož autorem byl prezident Gómez a který byl časopisem Amerikou označen za „bodavý“.[16] Biskup v dopise sice Bidenovi blahopřál ke zvolení a uvedl, že se „modlí, aby mu Bůh udělil moudrost a odvahu vést tento velký národ a aby mu Bůh pomohl čelit zkouškám této doby“, ale zároveň vyjádřil obavy, že jeho politika „bude prosazovat morální zlo a ohrožovat lidský život a důstojnost, a to nejvážněji v oblasti potratů, antikoncepce, manželství a genderu. Hluboké obavy vzbuzuje svoboda církve a svoboda věřících žít podle svého svědomí.“[16]

Dopis napadlo několik biskupů, včetně chicagského arcibiskupa kardinála Blase J. Cupicha, který uvedl, že poselství bylo vypracováno bez konzultace se správním výborem USCCB, a označil za „institucionální selhání“, že biskupové své poselství před vydáním nesladili. V prohlášení, které America označila za „vzácnou výtku“, Cupich vydal dvě prohlášení, z nichž jedno znělo: „Konference katolických biskupů Spojených států dnes vydala neuvážené prohlášení v den inaugurace prezidenta Bidena. Kromě toho, že k tomu zřejmě neexistuje žádný precedens, bylo toto prohlášení, kritické vůči prezidentu Bidenovi, překvapením pro mnoho biskupů, kteří ho obdrželi jen několik hodin před jeho zveřejněním.“[16][17]

V dubnu 2021 navrhla pracovní skupina, kterou Gómez oznámil, vypracování nového dokumentu, který by se zabýval otázkou svatého přijímání.[18] 30. března 2021 biskup Gómez napsal Kongregaci pro nauku víry (lat. Congregatio pro Doctrina Fidei, CDF) a informoval ji o plánech USCCB vypracovat dokument týkající se způsobilosti katolických politiků přijímat svaté přijímání. Kardinál Luis Ladaria, prefekt CDF, odpověděl 7. května[19] a upozornil USCCB, aby zachovala jednotu při projednávání protipotratových otázek a nedomnívala se, že potraty a eutanazie představují jediné závažné otázky katolického morálního učení.[20][21][22] Ladaria dále uvedl, že jakékoli nové ustanovení USCCB musí respektovat práva jednotlivých ordinářů v jejich diecézích a výsady Svatého stolce.[23]

Regiony

USCCB rozděluje diecéze latinské církve ve Spojených státech do čtrnácti geografických regionů, zatímco patnáctý region tvoří východní katolické eparchie a exarcháty.
I.
I.
II.
II.
III.
III.
IV.
IV.
V.
V.
VI.
VI.
VII.
VII.
VIII.
VIII.
IX.
IX.
X.
X.
XI.
XI.
XII.
XII.
XIII.
XIII.
XIV.
XIV.

Diecéze ve Spojených státech jsou rozděleny do patnácti regionů. Čtrnáct z těchto regionů (označených čísly I. až XIV.) je založeno na geografickém základě, a to pro latinské katolické diecéze a neteritoriální osobní ordinariát Stolce svatého Petra (součást regionu X.). Východní katolické eparchie (diecéze) tvoří region XV.

I. Arcidiecéze: Boston, Hartford; diecéze: Bridgeport, Burlington, Fall River, Worcester, Manchester, Norwich, Portland, Providence, Springfield

II. Arcidiecéze: New York; diecéze: Albany, Brooklyn, Buffalo, Ogdensburg, Rochester, Rockville Centre, Syracuse

III. Arcidiecéze: Newark, Filadelfia; diecéze: Allentown, Altoona-Johnstown, Camden, Erie, Greensburg, Harrisburg, Metuchen, Paterson, Pittsburgh, Trenton, Scranton

IV. Arcidiecéze: Baltimor, Washington; diecéze: Arlington, Richmond, Wheeling-Charleston, Wilmington, Saint Thomas

V. Arcidiecéze: Louisville, Mobile, New Orleans; diecéze: Alexandria, Baton Rouge, Biloxi, Birmingham, Covington, Houma-Thibodaux, Knoxville, Jackson, Lafayette, Lake Charles, Lexington, Memphis, Nashville, Owensboro, Shreveport

VI. Arcidiecéze: Cincinnati, Detroit; diecéze: Cleveland, Columbus, Gaylord, Grand Rapids, Kalamazoo, Lansing, Marquette, Saginaw, Steubenville, Youngstown, Toledo

VII. Arcidiecéze: Chicago, Indianapolis, Milwaukee; diecéze: Belleville, Evansville, Fort Wayne-South Bend, Gary, Green Bay, Joliet, La Crosse, Lafayette v Indianě, Madison, Peoria, Rockford, Springfield v Illinois, Superior

VIII. Arcidiecéze: Saint Paul a Minneapolis; diecéze: Bismarck, Crookston, Duluth, Fargo, New Ulm, Rapid City, Saint Cloud, Sioux Falls, Winona-Rochester

IX. Arcidiecéze: Dubuque, Kansas City, Omaha, Saint Louis; diecéze: Davenport, Des Moines, Dodge City, Grand Island, Jefferson City, Kansas City-Saint Joseph, Lincoln, Salina, Sioux City, Springfield-Cape Girardeau, Wichita

X. Arcidiecéze: Galveston-Houston, Oklahoma City, San Antonio; diecéze: Amarillo, Austin, Beaumont, Brownsville, Corpus Christi, Dallas, El Paso, Fort Worth, Laredo, Little Rock, Lubbock, San Angelo, Tulsa, Tyler, Victoria v Texasu

XI. Arcidiecéze: Las Vegas, Los Angeles, San Francisco; diecéze: Fresno, Honolulu, Monterey, Oakland, Orange v Californii, Reno, Sacramento, San Bernardino, San Diego, San Jose v Kalifornii, Santa Rosa v Kalifornii, Stockton

XII. Arcidiecéze: Portland, Anchorage, Seattle; diecéze: Baker, Boise City, Fairbanks, Great Falls-Billings, Helena, Juneau, Spokane, Yakima

XIII. Arcidiecéze: Denver, Santa Fe; diecéze: Cheyenne, Colorado Springs, Gallup, Las Cruces, Phoenix, Pueblo, Salt Lake City, Tucson

XIV. Arcidiecéze: Atlanta, Miami; diecéze: Charlotte, Charleston, Orlando, Pensacola-Tallahassee, Raleigh, Saint Augustine, Saint Petersburg, Venice, Palm Beach, Savannah

Iniciativy

Národní výbor pro právo na život (1968–1973)

Hlavní článek: Národní výbor pro právo na život

Národní konference katolických biskupů jmenovala v dubnu 1967 biskupa Jamese T. McHugha, aby vedl počáteční formaci, která se později stala Národním výborem pro právo na život (National Right to Life Committee, NRLC). Samotný NRLC vznikl v roce 1968 pod záštitou Národní konference katolických biskupů s cílem koordinovat informace a strategii mezi rozvíjejícími se místními a státními katolickými skupinami proti potratům a je nejstarší a největší národní organizací proti legálním potratům ve Spojených státech s pobočkami NRLC ve všech 50 státech a více než 3 000 místními pobočkami po celé zemi.[24] Tyto pobočky NRLC vznikaly v reakci na snahy o změnu potratových zákonů na základě modelové legislativy navržené Americkým právním institutem (American Law Institute, ALI). Prvním prezidentem organizace byl právník Juan Ryan z New Jersey. V roce 1970 uspořádala NRLC v Chicagu na Barat College celonárodní setkání vůdců bojujících proti potratům. V následujícím roce uspořádala NRLC svůj první sjezd na Macalestar College v St Paulu v Minnesotě.

Zdravotní péče pro ženy

V roce 1990 si USCCB najala firmu Hill & Knowlton pro styk s veřejností, aby zahájila kampaň, která měla přesvědčit katolíky i nekatolíky, aby se postavili proti právu žen na potrat.[25]

USCCB vydala „Etické a náboženské směrnice pro katolické zdravotnické služby“.[26][27] Byla zažalována organizací ACLU s odůvodněním, že směrnice v některých případech způsobila, že lékaři odmítli ošetření žen v naléhavé zdravotní situaci.[28]

V březnu 2012 v souvislosti s antikoncepčním nařízením vydaným v rámci zákona o dostupné péči, podle něhož zaměstnavatelé, kteří nepodporují antikoncepci, ale sami nejsou náboženskými institucemi (per se), musí antikoncepci hradit ze zdravotního pojištění hrazeného zaměstnavatelem. USCCB se rozhodla „pokračovat ve svém ,energickém odporu proti tomuto nespravedlivému a nezákonnému nařízeníʻ“.[29]

V červnu a červenci 2012 podpořila USCCB kampaň nazvanou Čtrnáct dní za svobodu na protest proti vládním aktivitám, které podle jejího názoru zasahují do náboženské svobody.

12. června 2020 výbor pochválil administrativu prezidenta Donalda Trumpa za změnu rozhodnutí ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí týkajícího se diskriminace na základě pohlavní identity a uvedl, že „pomůže obnovit práva poskytovatelů zdravotní péče – stejně jako pojišťoven a zaměstnavatelů – kteří odmítají provádět nebo hradit potraty nebo zákroky ,změny pohlavíʻ z etických nebo profesních důvodů.“[30]

Imigrace

Strategie USCCB v oblasti imigrační reformy zahrnuje:[31][32]

  • Legalizace pro přistěhovalce s dobrými morálními vlastnostmi, kteří si mohou po prověření a zaplacení poplatků upravit svůj status a získat legální trvalý pobyt.
  • Legální cesta pro pracovníky narozené v zahraničí, kteří mohou vstoupit do USA za prací, aby se zmírnila úmrtnost při překračování hranic.
  • Více víz na podporu slučování rodin a také zkrácení čekací doby.
  • Zrušení některých trestů podle zákona o reformě nelegálního přistěhovalectví a odpovědnosti přistěhovalců z roku 1996, jako jsou tříleté a desetileté zákazy pro deportované nelegální přistěhovalce (v závislosti na délce jejich nelegálního pobytu v USA).
  • Je třeba řešit základní příčiny nelegálního přistěhovalectví, jako je chudoba a nerovnost ve vysílajících zemích.
  • Vymáhání práva by se mělo zaměřit na nelegální přistěhovalce, kteří představují riziko pro veřejnou bezpečnost, a nikoli na rodiny hledající zaměstnání.

V roce 2017 vydal biskup Joe S. Vásquez, předseda Výboru pro migraci USCCB, prohlášení, v němž nesouhlasil s prvním Trumpovým zákazem cestování, exekutivním příkazem č. 13769, který omezil vstup do USA lidem z několika převážně muslimských zemí a také zavedl dočasný zákaz přijímání syrských uprchlíků.[33] Později téhož roku vydali předseda, místopředseda a předsedové výborů USCCB prohlášení, v němž odsoudili zrušení programu DACA (Deferred Action for Childhood Arrivals), v jehož rámci požádalo o ochranu před deportací téměř 800 000 mladých lidí.[34]

Na pololetním setkání v roce 2018, které se konalo ve Fort Lauderdale na Floridě, vydal předseda USCCB kardinál Daniel DiNardo prohlášení, v němž kritizoval politiku Trumpovy administrativy týkající se rozdělování rodin a odmítání azylu ženám prchajícím před domácím násilím.[35]

Násilí páchané střelnými zbraněmi

USCCB podala u Nejvyššího soudu v případu United States v. Rahimi stanovisko amicus, v němž argumentuje, že ochrana nevinných „je vhodným hlediskem“ při regulaci střelných zbraní:[36]

„Jak učí církev a jak ukazují historické tradice tohoto národa, právo nosit zbraň není bezvýhradným povolením, které musí nechat zranitelné členy rodiny žít ve strachu. Právě zneužívané oběti jsou těmi, které má spravedlivá vláda za úkol chránit. Druhý dodatek není překážkou jejich bezpečnosti.“[36]

Ekumenický dialog

Od roku 2021 vede USCCB ekumenickou diskusi s Letničními/charismatickými církvemi Severní Ameriky (PCCNA) a také diskutuje o možnosti budoucího teologického dialogu mezi letničními a katolicismem.[37]

USCCB je členem Christian Churches Together, mezidenominačního společenství křesťanských denominací a organizací ve Spojených státech.

Financování

Rozpočet na rok 2018 činil 200 milionů USD. Většina peněz se získává z národních sbírek, vládních grantů a diecézních příspěvků.[38]

Seznam bývalých a současných vedoucích osobností

Předsedové

Seznam předsedů USCCB, kteří jsou voleni svými spolubratry biskupy, diecéze nebo arcidiecéze, které během svého působení vedli, a data jejich působení ve funkci předsedy:[39]

  1. 1966–1971: kardinál John Francis Dearden, arcibiskup detroitský
  2. 1971–1974: kardinál John Joseph Krol, arcibiskup filadelfský
  3. 1974–1977: Joseph Bernardin, arcibiskup v Cincinnati (později kardinál)
  4. 1977–1980: John Raphael Quinn, arcibiskup v San Franciscu
  5. 1980–1983: John Robert Roach, arcibiskup v Saint Paul a Minneapolis
  6. 1983–1986: James W. Malone, biskup v Youngstownu
  7. 1986–1989: John Lawrence May, arcibiskup v Saint Louis
  8. 1989–1992: Daniel Edward Pilarczyk, arcibiskup v Cincinnati
  9. 1992–1995: kardinál William Henry Keeler, arcibiskup baltimorský
  10. 1995–1998: Anthony Michael Pilla, biskup clevelandský
  11. 1998–2001: Joseph A. Fiorenza, biskup v Galvestonu-Houstonu
  12. 2001–2004: Wilton Daniel Gregory, biskup v Belleville
  13. 2004–2007: William Stephen Skylstad, biskup ve Spokane
  14. 2007–2010: kardinál Francis E. George, O.M.I., arcibiskup chicagský
  15. 2010–2013: kardinál Timothy Dolan, arcibiskup v New Yorku
  16. 2013–2016: Joseph Edward Kurtz, arcibiskup v Louisville
  17. 2016–2019: kardinál Daniel Nicholas DiNardo, arcibiskup v Galvestonu-Houstonu
  18. 2019–2022: arcibiskup José Horacio Gómez, arcibiskup v Los Angeles
  19. od 2022: arcibiskup Timothy Broglio, arcibiskup vojenských služeb USA

Místopředsedové

Seznam místopředsedů USCCB, kteří jsou voleni svými spolubratry biskupy, diecéze nebo arcidiecéze, které během svého působení vedli, a data jejich působení ve funkci místopředsedy:[39]

  1. 1966–1971: kardinál John Krol, arcibiskup Filadelfie
  2. 1971–1974: arcibiskup koadjutor Leo Christopher Byrne, arcibiskup koadjutor Saint Paul a Minneapolis
  3. 1974–1977: kardinál John Carberry, arcibiskup St. Louis
  4. 1977–1980: arcibiskup John Roach, arcibiskup Saint Paul a Minneapolis
  5. 1980–1983: biskup James William Malone, biskup Youngstown
  6. 1983–1986: arcibiskup John L. May, arcibiskup St. Louis
  7. 1986–1989: arcibiskup Daniel Edward Pilarczyk, arcibiskup Cincinnati
  8. 1989–1992: arcibiskup William H. Keeler, pozdější kardinál arcibiskup Baltimore
  9. 1992–1995: biskup Anthony Pilla, biskup Clevelandu
  10. 1995–1998: biskup Joseph Fiorenza, pozdější arcibiskup, biskup Galveston-Houston
  11. 1998–2001: biskup Wilton Daniel Gregory, pozdější kardinál, biskup Belleville
  12. 2001–2004: biskup William S. Skylstad, biskup Spokane
  13. 2004–2007: kardinál Francis George OMI, Arcibiskup Chicaga
  14. 2007–2010: biskup Gerald Frederick Kicanas, biskup Tucsonu
  15. 2010–2013: arcibiskup Joseph Edward Kurtz, arcibiskup Louisville
  16. 2013–2016: kardinál Daniel DiNardo, arcibiskup Galveston-Houston
  17. 2016–2019: arcibiskup José Horacio Gómez, arcibiskup Los Angeles
  18. 2019–2022: arcibiskup Allen Vigneron, arcibiskup Detroitu
  19. od 2022: arcibiskup William E. Lori, arcibiskup Baltimore

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku United States Conference of Catholic Bishops na anglické Wikipedii.

  1. ↑ USCCB Mission [online]. United States Conference of Catholic Bishops, 2017-11-09, rev. 2017-11-20 [cit. 2024-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ SADOWSKI, Dennis. Archbishop Gomez elected USCCB president; first Latino in post [online]. catholicnews.com, 2019-11-12, rev. 2019-11-13 [cit. 2024-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ USCCB Timeline 1917–2017 [online]. United States Conference of Catholic Bishops, 2017-11-12, rev. 2017-11-20 [cit. 2024-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ The Formation of the National Catholic War Council, The Origin of the USCCB [online]. Catholic New York, 2017-11-14, rev. 2020-11-01 [cit. 2024-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ GIBSON, David. Catholic bishops finally tackle the sex abuse cover-up. Now comes the hard part [online]. National Catholic Reporter. Religion News Service, 2023-09-24, rev. 2024-03-01 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ APPLEBY, Scott. The Church at Risk Remarks to the USCCB. Speech at the USCCB Meeting in Dallas TX June 13, 2002 [online]. usccb, 2022-01-28, rev. 2024-03-01 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky)  „Pokud jde o přeřazování predátorských kněží, omluvy biskupů a kardinálů nebudou vyslyšeny, dokud nepřekročí rétoriku ,chyb a omylůʻ a nepojmenují ochranu zneužívajících kněží tak, jak je – jako hřích, který se zrodil z arogance moci.“
  7. ↑ The Nature and Scope of Sexual Abuse of Minors By Catholic Priests and Deacons in the United States 195O–2OO2. A Research Study Conducted By The John Jay College of Criminal Justice The City University of New York For The United States Conference of Catholic Bishops [online]. USCCB. John Jay College of Criminal Justice, City University of New York, 2024-01-21, rev. 2024-03-01 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Almost 1,700 priests and clergy accused of sex abuse are unsupervised [online]. NBC News, 2019-10-04, rev. 2024-02-10 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky)  „Když počátkem roku 2000 zasáhla římskokatolické diecéze první velká vlna skandálu se zneužíváním duchovních, vytvořili američtí biskupové Dallaskou chartu, která je základem pro hlášení sexuálního zneužívání, školení a další postupy pro prevenci zneužívání dětí. Hrstka kanonických právníků a odborníků tehdy prohlásila, že každá diecéze by měla být transparentní, jmenovat kněze, kteří byli obviněni ze zneužívání, a v mnoha případech se jich zbavit.“
  9. ↑ US bishops to elect new leaders, mark abuse reform milestone [online]. AP News, 2022-11-14, rev. 2023-06-28 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ PRESS, Associated. Catholic bishops covered up 'hundreds' of sexual abuses in Pennsylvania. The Guardian. 1. března 2016. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky)  „Konference katolických biskupů USA odhaduje, že americké diecéze zaplatily od roku 1950 na vyrovnání nároků obětí téměř 4 miliardy dolarů.“
  11. ↑ BULLER, Robin. Catholic dioceses are declaring bankruptcy. Abuse survivors say it's a 'way to silence' them. The Guardian. 12. listopadu 2023. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  12. ↑ 2022 Anual Report [online]. USCCB, 2023-12-07, rev. 2024-03-01 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ CHAPPELL, Bill. Pope Francis Prays For George Floyd, Decries 'The Sin Of Racism' [online]. NPR, 2020-06-03, rev. 2021-06-18 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ CRARY, David. Leader of US Catholic bishops: Biden's stances pose dilemma [online]. ABC News. Associated Press, 2020-11-17, rev. 2021-06-18 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ BOORSTEIN, Michelle. Biden could redefine what it means to be a Catholic in good standing. Catholics are divided on whether that is a good thing [online]. The Washington Post, 2020-12-09, rev. 2021-06-19 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b c In rare rebuke, Cardinal Cupich criticizes USCCB president's letter to President Biden [online]. America Magazine, 2021-01-20, rev. 2021-01-21 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ In Unprecedented Move, Cardinal Cupich Criticizes USCCB Statement on Joe Biden [online]. NCR, 2021-01-21, rev. 2021-01-23 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ CRARY, David. US Catholic bishops may press Biden to stop taking Communion [online]. AP, 2021-04-28, rev. 2021-06-18 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ LADARIA, Luis F. Card., S.I. Congregation for the Doctrine of the Faith Letter [online]. AP News, 2021-05-07, rev. 2021-05-13 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Cardinal Ladaria to US Bishops: Debate on Communion and abortion should not lead to division [online]. Vatican News. Dicasterium pro Communicatione, 2021-05-12, rev. 2021-05-13 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky)  „Kardinál Luis Ladaria, prefekt Kongregace pro nauku víry, píše americkým biskupům a vyzývá je k zachování jednoty během diskusí o otázkách proti potratům. Upozorňuje, že by bylo zavádějící, kdyby vznikl dojem, že pouze potraty a eutanazie představují jediné závažné otázky katolického morálního a sociálního učení.“
  21. ↑ WOODEN, Cindy (Catholic News Service). CDF prefect cautions U.S. bishops on politicians and Communion [online]. Chicago Catholic, 2021-05-10, rev. 2021-05-13 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ POGGIOLI, Sylvia. Vatican Warns U.S. Bishops About Denying Communion To Supporters Of Abortion Rights [online]. National Public Radio, 2021-05-11, rev. 2021-05-13 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky)  „Nejvyšší vatikánský strážce nauky zaslal americkým biskupům varování před možným návrhem některých konzervativních duchovních odepřít přijímání katolickým voleným zástupcům, kteří podporují zákony umožňující potraty.“
  23. ↑ CRARY, David. Vatican warns US bishops over get-tough Communion proposals [online]. AP, 2021-05-10, rev. 2021-06-19 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ CASSIDY, K.M. Right to Life. In: Coordinating Editor, Daniel G. Reid. Dictionary of Christianity in America. Downers Grove, Illinois: InterVarsity Press, 1990. Dostupné online. S. 1017–1018. (anglicky)
  25. ↑ GOLDMAN, Ari L. Catholic Bishops Hire Firms To Market Fight on Abortion [online]. The New York Times. ISSN 0362-4331, 1990-04-06, rev. 2023-04-28 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky)  „Římskokatoličtí biskupové včera oznámili, že najali velkou firmu pro styk s veřejností a politicky propojený průzkum veřejného mínění ve Washingtonu, aby vedli celonárodní kampaň s cílem přesvědčit katolíky i nekatolíky, aby se postavili proti potratům. Očekává se, že biskupové na tuto kampaň během tří až pěti let vynaloží 3 až 5 milionů dolarů.“
  26. ↑ Ethical and Religious Directives for Catholic Health Care Services [online]. usccb.org. United States Conference of Catholic Bishops, 2009, rev. 2016-10-29 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Bishops to Vote on Proposal to Revise 'Ethical and Religious Directives for Catholic Health Care Services' at November Meeting [online]. usccb.org, 2014-10-27, rev. 2016-10-29 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Health Care Denied. "HEALTH CARE DENIED Patients and Physicians Speak Out About Catholic Hospitals and the Threat to Women's Health and Lives" [online]. American Civil Liberties Union, 2016-10-29, rev. 2017-07-25 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ MEEHAN, Seth. Catholics and Contraception: Boston, 1965 [online]. The New York Times, 2012-03-15, rev. 2012-03-18 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ ASHER, Julie. HHS rule helps 'restore rights of health care providers,' say bishops [online]. thebostonpilot.com, 2020-06-15, rev. 2020-06-17 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ United States Conference of Catholic Bishops: "Catholic Church's Position on Immigration Reform" [online]. usccb.org, 2013-11-24 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ SANTONI, Matthew. Catholic Bishop Zubik prays for immigration reform [online]. Pittsburgh Tribune, 2013-11-24, rev. 2013-12-03 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ TIMM, Jane C. Advocacy, Aid Groups Condemn Trump Order as 'Muslim Ban' [online]. NBC News, 2017-01-27, rev. 2018-09-30 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ KELSEY, Adam; STRACQUALURSI, Veronica. Lawmakers, organizations speak out after Trump's decision to end DACA [online]. ABC News, 2017-09-05, rev. 2021-06-18 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ BOORSTEIN, Michelle. Catholic bishops call Trump's asylum rules 'immoral,' with one suggesting 'canonical penalties' for those involved [online]. The New York Times, 2018-06-13, rev. 2020-11-26 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ a b ASHER, Julie. USCCB argues protecting innocent life must be priority in gun rights case before high court. The Pilot. 1. září 2023, roč. 194, čís. 33, s. 3. (anglicky) 
  37. ↑ USCCB News - Pentecostal/Charismatic Christians and Roman Catholics Engage in Exploratory Ecumenical Dialogue [online]. usccb.org [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Consolidated financial statements [online]. USCCB, 2019-10-29, rev. 2019-11-14 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ a b United States Conference of Catholic Bishops [online]. GCatholic, 2022-11-15 [cit. 2024-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Katolická biskupská konference Spojených států amerických na Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky Katolické biskupské konference Spojených států amerických (anglicky)
  • GCatholic.org – Biskupové Spojených států amerických (anglicky)
  • Prohlášení USCCB ke koronaviru (anglicky)
Katolická církev ve Spojených státech amerických (církevní provincie)
Římskokatolické
provincie (diecéze)
1. Anchorage (Fairbanks • Juneau) • 2. Atlanta (Charleston • Charlotte • Raleigh • Savannah) • 3. Baltimore (Arlington • Richmond • Wheeling-Charleston • Wilmington) • 4. Boston (Burlington • Fall River • Manchester • Portland • Springfield v Massachusetts • Worchester) • 5. Chicago (Belleville • Joliet • Peoria • Rockford • Springfield v Illinois) • 6. Cincinnati (Cleveland • Columbus • Steubenville • Toledo • Youngstown) • 7. Denver (Cheyenne • Colorado Springs • Pueblo) • 8. Detroit (Gaylord • Grand Rapids • Kalamazoo • Lansing • Marquette • Saginaw) • 9. Dubuque (Davenport • Des Moines • Sioux City) • 10. Filadelfie (Allentown • Altoona-Johnstown • Erie • Greensburg • Harrisburg • Pittsburgh • Scranton) • 11. Galveston-Houston (Austin • Beaumont| • Brownsville • Corpus Christi • Tyler • Victoria v Texasu) • 12. Hartford (Bridgeport • Norwich • Providence) • 13. Indianapolis (Evansville • Fort Wayne-South Bend • Gary • Lafayette v Indianě) • 14. Kansas City (Dodge City • Salina • Wichita) • 15. Las Vegas (Reno • Salt Lake City) • 16. Los Angeles (Fresno • Monterey • Orange • San Bernardino • San Diego) • 17. Louisville (Covington • Knoxville • Lexington • Memphis • Nashville • Owensboro) • 18. Miami (Orlando • Palm Beach • Pensacola-Tallahassee • St. Augustine • St. Petersburg • Venice) • 19. Milwaukee (Green Bay • La Crosse • Madison • Superior) • 20. Mobile (Biloxi • Birmingham v Alabamě • Jackson) • 21. New York (Albany • Brooklyn • Buffalo • Ogdensburg • Rochester • Rockville Centre • Syracuse) • 22. New Orleans (Alexandria v Louisianě • Baton Rouge • Houma-Thibodaux • Lafayette v Louisianě • Lake Charles • Shreveport) • 23. Newark (Camden • Metuchen • Paterson • Trenton) • 24. Oklahoma City (Little Rock • Tulsa) • 25. Omaha (Grand Island • Lincoln) • 26. Portland (Baker • Boise • Great Falls-Billings • Helena) • 27. Saint Louis (Jefferson City • Kansas City-Saint Joseph • Springfield-Cape Girardeau) • 28 Saint Paul a Minneapolis (Bismarck • Crookston • Duluth • Fargo • New Ulm • Rapid City • Saint Cloud • Sioux Falls • Winona) • 29. San Antonio (Amarillo • Dallas • El Paso • Fort Worth • Laredo • Lubbock • San Angelo) • 30. Santa Fe (Gallup • Las Cruces • Phoenix • Tucson) • 31. San Francisco Honolulu • Oakland • Sacramento • San José v Kalifornii • Santa Rosa v Kalifornii • Stockton) • 32. Seattle • 33. Washington (Saint Thomas) • 34. Agaña (Caroline Islands • Chalan Kanoa • Apoštolská prefektura Marshallovy ostrovy) • 35. Samoa-Apia • 36. San Juan de Puerto Rico (Arecibo • Caguas • Mayagüez • Ponce)
Provincie a samostatné
diecéze východních
katolických církví
Provincie Filadelfie (řeckokatolická ukrajinská) • Provincie Pittsburgh (rusínská) • Eparchie P. Marie Naregské (arménská) • Eparchie sv. Petra (chaldejská) • Eparchie sv. Tomáše (chaldejská) • Eparchie P. Marie Libanonské (maronitská) • Eparchie sv. Marona (maronitská) • Eparchie Zvěstování P. Marie (řeckokatolická melchitská) • Eparchie sv. Jiří (řeckokatolická rumunská) • eparchie Panny M. Osvoboditelky (syrská) • Eparchie sv. Tomáše (syrsko-malabarská) • Eparchie P. Marie Královny míru (syrsko-malankarská)
Další
Arcidiecéze vojenských služeb (USA) • Osobní ordinariát Stolce svatého Petra
Seznam všech diecézí
Ostatní
Katolická biskupská konference Spojených států amerických • Apoštolská nunciatura ve Spojených státech amerických
Autoritní data Editovat na Wikidatech