Kenozerský národní park
 | |
|---|---|
| IUCN kategorie II (Národní park) | |
 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 1991 |
| Rozloha | 1 396,63 km² |
| Poloha | |
| Stát | Rusko Rusko |
| Souřadnice | 62°3′0″ s. š., 38°6′0″ v. d. |
  Kenozerský národní park | |
| Další informace | |
| Web | kenozero |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tento box:
| |
| Kulturní krajina jezera Kenozero | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
| Smluvní stát | Rusko Rusko |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | iii |
| Odkaz | 1668 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2024 (neznámé zasedání) |
Kenozerský národní park (rusky Кенозерский национальный парк) je chráněné území v ruské Archangelské oblasti, v Kargopolském a Plesecském rajónu. Ustanoven byl v roce 1991, od roku 2004 je biosférickou rezervací UNESCO a od roku 2024 i památkou světového dědictví UNESCO. Významným geografickým prvkem parku je jezero Kenozero (68 km², v povodí řeky Oněga).
Člověkem utvářená kulturní krajina hraje důležitou roli v rozvoji vysoké úrovně biologické rozmanitosti v této chráněné oblasti. Přírodně-geografické zvláštnosti a staletí stará historie vytvořily podmínky pro existenci nejrůznějších rostlinných a živočišných druhů. Vyskytují se zde jak ptačí druhy typické pro střední tajgu, tak i pro listnaté lesní a stepní zóny. Pro řadu ptáků je oblast jezera Kenozero severní nebo jižní hranice svého přirozeného rozšíření. V oblasti je zaznamenána řada dravých ptáků, jako je káně lesní, jestřáb lesní, potápník slepý a moták bahenní. V oblasti je evidováno 534 druhů rostlin, z toho 53 vzácných nebo ohrožených, včetně několika druhů orchidejí. Fauna zahrnuje druhy charaktristické pro biom tajgy, jako je vlk, medvěd hnědý, rosomák, los, rys, vydra, kuna a norek.
Kulturní krajina se zde začala vyvíjel ve 12. století po postupné slovanské kolonizaci. Zahrnuje řadu tradičních venkovských sídel s lidovou dřevěnou architekturou a odráží komunální hospodaření v zemědělství a přírodě, které se rozvinulo, když se původní ugrofinská kultura spojila s tradiční slovanskou kulturou. Dřevěné kostely a další církevní stavby, původně zdobené malovanými stropy neboli „nebesy“, jsou klíčovými společenskými, kulturními a vizuálními dominantami oblasti. Jejich prostorová organizace spolu s posvátnými místy a symboly zdůrazňují duchovní spojení obyvatel s tímto prostředím.
