Knut IV. Dánský
Knut IV. Dánský | |
---|---|
král Dánska | |
Doba vlády | 1080–1086 |
Narození | asi 1042 |
Úmrtí | 10. července 1086 Odense |
Pohřben | Katedrála v Odense |
Předchůdce | Harald III. Dánský |
Nástupce | Olaf I. Dánský |
Manželka | Adéla Flanderská |
Otec | Sven II. Dánský |
Matka | neznámá |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Knut IV. Dánský (dánsky Knud IV den Hellige/Sankt Knud, asi 1042 – 10. července 1086) byl králem Dánska v letech 1080 až 1086. Byl to ambiciózní panovník, který usiloval o zvýšení moci dánského království, podporoval katolickou církev a měl v plánu dobývat trůn Anglie. Stal se prvním Dánem, který byl kanonizován, a od roku 1101 je katolickou církví uznáván jako patron Dánska.
Život
Knut se narodil okolo roku 1042 jako jeden z mnoha nemanželských synů Svena II. Estridssona.[1] Poprvé je zmiňován jako účastník Svenova nájezdu do Anglie v roce 1069,[2] a Anglosaská kronika ho uvádí jako velitele dalšího nájezdu v roce 1075.
Když v roce 1074 zemřel Sven II., králem se stal jeden z Knutových bratrů jako Harald III. a protože Knut se uchýlil do švédského exilu,[2] byl možná v aktivní opozici proti Haraldovi.[3] V roce 1080 se Knut stal Haraldovým nástupcem na trůně a při té příležitosti se oženil s Adélou, dcerou hraběte Roberta I. Flanderského. Ta mu v roce 1084 porodila syna Karla (v Dánsku neobvyklé jméno). Krátce před jeho smrti se narodily ještě dvě dcery, dvojčata Cecílie a Ingegerda (1085/86).[2][4]
Dánský král
Knut štědře obdaroval kostely v Dalby, Odense, Roskilde, Viborgu a zvláště v Lundu.[2] V církvi si tak vytvořil mocného spojence.[2] Jeho vláda se vyznačovala energickou snahou o vzrůst panovnické moci v Dánsku a tvrdým přístupem ke šlechtě.[2] Vyhrazoval si právo na obecní půdu, právo na zboží z potopených lodí a právo na dědictví po cizincích a lidech bez příbuzných.[1] Tato politika ho odcizila poddaným, kteří nebyli zvyklí na krále, který si nárokuje takovou moc a který zasahuje do jejich každodenních záležitostí.[2]
Anglická kampaň
Knutovy ambice se však neomezovaly jen na domácí půdu. V roce 1085 s pomocí svého tchána Roberta Flanderského a Olafa III. Norského plánoval invazi do Anglie.[2] Jeho flotila však nikdy nevyplula. Knut byl nucen zdržet se ve Šlesvicku kvůli hrozbě ze strany císaře Jindřicha IV., se kterým mělo Dánsko i Flandry nepřátelské vztahy. Knut se obával Jindřichovy invaze, protože jeho protikrál Rudolf Švábský našel v Dánsku útočiště.[2]
Válečníci začali být netrpěliví, jednalo se ostatně převážně o rolníky, kteří se museli na sklizeň vrátit domů, a žádali Knutova bratra Olafa, aby hájil jejich věc. Knut nechal Olafa zadržet a poslal ho do Flander. Kampaň byla nakonec zrušena,[2] ale Knut ji měl v plánu do roka zopakovat.
Smrt
Počátkem roku 1086 propukla v oblasti Vendsyssel rolnická revolta.[1] Příčina není známá, ale spekuluje se o tom, že důvodem byly pokuty uvalené na ty, kteří se neúčastnili anglické kampaně v předchozím roce nebo Knutova politika desátek.[3]
Knut před revoltou utekl do Šlesvicka a poté do Odense. 10. července 1086 našli Knut a jeho muži útočiště v dřevěném kostele sv. Albana v Odense, kam rebelové vtrhli a před oltářem zabili krále Knuta, jeho bratra Benedikta a sedmnáct z jejich mužů.[1] Jeho nástupcem se stal jeho bratr Olaf.
Kanonizace
Pod Olafovou vládou Dánsko trpělo neúrodou a hladomorem, což bylo vykládáno jako boží trest za zabití Knuta. Během Olafovy vlády také začal proces Knutovy kanonizace .[1] 19. dubna 1101 jej papež Paschalis II. kanonizoval jako svatého pod jménem San Canuto. V roce 1300 byly ostatky Knuta a jeho bratra Benedika uloženy v katedrále v Odense založené na jeho počest.[1]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canute IV of Denmark na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Stefan Pajung, Knud den Hellige ca 1042-1086, danmarkshistorien.dk, Aarhus University, January 22, 2010
- ↑ a b c d e f g h i j Bricka, Carl Frederik, Dansk Biografisk Lexikon, vol. IX [Jyde - Køtschau], 1895, pp.260-263.
- ↑ a b Knud 4. den Hellige at Gyldendals Åbne Encyklopædi
- ↑ DENMARK
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Knut IV. Dánský na Wikimedia Commons
Předchůdce: Harald III. Dánský | Dánský král 1080–1086 | Nástupce: Olaf I. Dánský |
Dánští králové | ||
---|---|---|
Vikinští králové (c. 934–1047) | ||
Estridsenové (1047–1157) | ||
Valdemarové (1157–1375) | Valdemar I. • Knut VI. • Valdemar II. • Erik IV. • Abel • Kryštof I. • Erik VI. • Kryštof II. • Valdemar III. • Valdemar IV. | |
Folkungové (1376–1387) | ||
Valdemarové (1387–1412) | Markéta I.1,2 | |
Greifenové (1412–1439) | Erik VII.1,2 | |
Wittelsbachové (1440–1448) | ||
Oldenburkové (1448–1863) | Kristián I.1,2 • Jan I.1,2 • Kristián II.1,2 • Frederik I.1,2 • Kristián III.1 • Frederik II.1 • Kristián IV.1 • Frederik III.1 • Kristián V.1 • Frederik IV.1 • Kristián VI.1 • Kristián VII.1 • Kristián VIII.1 • Frederik VII. | |
Glücksburkové (od 1863) | ||
1 také král norský, 2 také král švédský, 3 také král anglický, 4 také král islandský |