Markézy

Te Henua Enata - Markézy
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státFrancieFrancie Francie
Typsmíšené dědictví
Kritériumiii, vi, vii, ix, x
Odkaz1707 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení2024 (neznámé zasedání)
Îles Marquises

Nejvyšší bod1230 m n. m. (Mont Oave)

Nadřazená jednotkaFrancouzská Polynésie
Sousední
jednotky
Tuamotu, Liniové ostrovy
Podřazené
jednotky
Hatutaa, Motu One, Eiao, Nuku Hiva, Ua Huka, Ua Pou, Hiva Oa, Tahuata, Moho Tani, Fatu Hiva

SvětadílOceánie
StátFrancouzská PolynésieFrancouzská Polynésie Francouzská Polynésie
Map
Souřadnice9° j. š., 139°30′ z. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Markézy (francouzsky Îles Marquises či Archipel des Marquises nebo Marquises, v markézštině Te Henua Ènana či Te Fenua Ènata) jsou skupina vulkanických ostrovů ve Francouzské Polynésii, která je francouzským zámořským územím v Tichém oceánu. Nejvyšším místem souostroví je vrchol Mont Oave na ostrově Ua Pu s nadmořskou výškou 1230 m.

Markézy jsou jednou z pěti administrativních oblastí Francouzské Polynésie. Hlavní město souostroví je osada Tai o Hae nacházející se na ostrově Nuku Hiva. Počet obyvatel ostrovů činil při sčítání lidu v srpnu 2007 celkem 8632 osob; v roce 2017 to bylo již 9346 osob. Ostrovy jsou známé exotickou přírodou a možnosti potápění v jejich okolí. Z turistického hlediska jsou Markézy atraktivní tím, že zde panuje po celý rok stabilní počasí.

Historie

První doložení obyvatelé Markéz byli Polynésané, kteří podle archeologických nálezů ostrovy osídlili před rokem 100 našeho letopočtu. Etnologické a lingvistické zkoumání nasvědčuje tomu, že do zdejší oblasti připluli z ostrovů Tonga a Samoa.

Markézy objevil 21. července 1595 španělský mořeplavec Álvaro de Mendaña de Neira a souostroví nazval po svém patronovi, jímž byl García Hurtado de Mendoza, markýz z Cañete a vicekrál Peru. Mendaña nejprve navštívil Fatu Hiva a poté ostrov Tahuata, poté pokračoval k Šalomounovým ostrovům.

Americký mořeplavec kapitán Joseph Ingraham poprvé navštívil severní Markézy roku 1791, během své plavby na brigantině Hope. Pojmenoval je Washingtonovy ostrovy.[1] V roce 1813 zabral ostrov Nuku Hiva komodor David Porter pro Spojené státy americké, ale americký Kongres nikdy tento zábor neratifikoval. Roku 1842 vyhlásila Francie svrchovanost nad celým souostrovím a založila na Nuku Hiva francouzskou osadu (opuštěnou v roce 1859). Francouzská svrchovanost pak byla obnovena roku 1870 a souostroví bylo později začleněno do Francouzské Polynésie.

Velký přínos pro rozvoj Markéz mělo zavedení přímého leteckého spojení s letištěm v Papeete na Tahiti s ostrovy Nuku Hiva a Hiva Oa, které vzniklo až v roce 1980. Tím byl na Markézách odstartován růst turistického ruchu i celkový vývoj infrastruktury, neboť se výrazně zlepšila dostupnost Markéz, a to jak pro místní tak i pro zahraniční turisty. Většina ostrovů v souostroví je neobydlených.

V roce 2024 bylo souostroví a okolní vodní plochy zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Souhrnná chráněná plocha pevniny i moře je 3450 km².

Geografie

Mapa ostrovů

Souostroví se nachází se v severní části Severovýchodní tichomořské pánve Tichého oceánu. Markézy jsou geograficky rozděleny do dvou částí, které se skládají z následujících ostrovů:

Severní Markézy

  • Ua HukaEiao
  • Hatutu
  • Motu Iti
  • Motu Oa
  • Motu One
  • Nuku Hiva
  • Ua Huka
  • Ua Pou

Jižní Markézy

  • Hiva `Oa
  • Fatu Hiva
  • Fatu Huku
  • Hiva Oa
  • Moho Tani
  • Motu Nao
  • Tahuata
  • Terihi

Fotogalerie

  • Nuku Hiva
    Nuku Hiva
  • Markézská vlajka
    Markézská vlajka
  • Fatu Hiva
    Fatu Hiva
  • Nuku Hiva
    Nuku Hiva

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marquesas Islands na anglické Wikipedii.

  1. Papers of Joseph Ingraham, 1790-1792: Journal of the Voyage of the Brigantine "Hope" from Boston to the North-West Coast of America [online]. 1790-1800 [cit. 2013-06-08]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Francouzské památky na seznamu světového dědictví UNESCO
episkopální město AlbiAmiens, katedrála • Arc-et-Senans, solivarArles, památky • Avignon, historické centrum • Bordeaux, historické centrum • Bourges, katedrála • Carcassonne, historické město • zvonice v Belgii a FranciiFontainebleau, zámek a park • Fontenay, opatstvíChartres, katedrála • kanál du MidiKorsika, mys Girolata, mys Porto, Scandola, Piana Calanches • Le Havre, město • zámky části údolí LoiryLyon, historické centrum • Monte Perdido, horaMont St. Michel a jeho zátoka • Nancy, tři náměstí • laguny Nové Kaledonie • Orange, římské divadlo a vítězný obloukPaříž, nábřeží SeinyPont du GardProvins, město • vrcholky, přírodní amfiteátry a skalní stěny ostrova RéunionRemeš, katedrála Notre-Dame, bazilika sv. Remigia, palác Tauklášter Saint-Savin-sur-Gartempe, opatství • Saint-Émilion, správní oblast • poutní místa do Santiaga de CompostelyŠtrasburk, Grande-île a Neustadt • Vaubanova opevnění • Versailles, zámek a parkklášter VézelayVézère, údolí jeskyň • oblast Causses a Cévennes • prehistorická kůlová obydlí v Alpáchdoly v Nord-Pas de CalaisChauvetova jeskyně • svahy, vinařství a vinné sklepy Champagne • vinice Burgundska • stavby architekta Le CorbusieraMarae Taputapuatea • Chaîne des Puys • Francouzská jižní území a mořeslavná lázeňská města Evropy (Vichy) • maják Cordouan • Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí EvropyNice • pohřební a pietní místa první světové války • Maison carrée v Nîmes • sopky a lesy Mont Peleé a Pitons severního Martiniku • Te Henua Enata - Markézy
Autoritní data Editovat na Wikidatech