Muchova nadace
| Muchova nadace | |
|---|---|
| Vznik | 1992 |
| Typ | nevládní |
| Právní forma | obecně prospěšná společnost |
| Účel | ochrana celistvosti a propagace uměleckého odkazu Alfonse Muchy |
| Působnost | mezinárodní |
| Předseda správní rady | John Mucha |
| Mateřská organizace | Mucha Trust; Mucha Limited |
| Oficiální web | www |
| Datová schránka | a56d3xd |
| IČO | 62930494 (VR) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Muchova nadace (anglicky Mucha Foundation) je nezávislá, obecně prospěšná společnost s mezinárodní působností založená v roce 1992.[1] Po smrti syna Alfonse Muchy – spisovatele Jiřího Muchy (1915–1991) byla Muchova nadace založena snachou Alfonse Muchy – Geraldine Thomson Muchovou (1917–2012) a vnukem Alfonse Muchy – Johnem Muchou (* 1948).[2][3]
Více o Muchově nadaci
Nadace působí ve prospěch Muchovy správní rady (Mucha Trust).[1] Tato správní rada vystupuje právně jako jediný majitel kolekce Muchovy rodiny, což je největší a nejobsáhlejší sbírka veškerých prací Alfonse Muchy na světě.[1][p 1][p 2] Předsedou správní rady (prezidentem) Muchovy nadace je John Mucha, syn Jiřího Muchy a vnuk Alfonse Muchy.[1][p 3]
Honorární patroni Muchovy nadace
Muchova nadace má honorární[p 4] patrony, kterými jsou:[1]
- Jeho královská Výsost (HRH) Landgrave Moritz z Hesse,[p 5]
- Lord Gerard Menuhin,
- Ivan Lendl,
- Sir Tom Stoppard a
- Jeho Jasnost (HSH) Karel kníže Schwarzenberg.[p 6]
Sbírka díla Alfonse Muchy a úkoly Muchovy nadace
Sbírka díla Alfonse Muchy se skládá z litografických prací (hlavně plakátů a dekorativních panelů), olejomaleb, pastelů, kreseb, fotografií, nákresů, soch, knih a šperků, jakož i veškerého intelektuálního majetku souvisejícího se sbírkou.[1] Muchova nadace byla založena s cílem chránit umělecký odkaz[6] Alfonse Muchy, zachovat v celistvosti rodinnou sbírku Alfonse Muchy, zpřístupnit jeho díla veřejnosti[6] a propagovat po celém světě jeho práci především pořádáním výstav a osvětovou činností.[1][6] Dalším z úkolů Muchovy nadace je zajištění důstojného prostoru pro trvalé umístění a prezentaci Slovanské epopeje a to v Praze, aby tak bylo splněno přání jejího tvůrce – Alfonse Muchy.[6] Muchovu nadaci je možno kontaktovat prostřednictvím Muchova muzea v Praze.[1]
Výstavy
Od vzniku Muchovy nadace do konce února roku 2020 zorganizovala tato instituce přes sto výstav po celém světě (a zároveň provozuje v Praze stálé Muchovo muzeum).[3] Část výstav je uvedena v následujícím chronologickém výčtu:[1]
- 1993 – Barbican Art Gallery, Londýn[1]
- 1994 – Pražský hrad, Praha[1]
- 1994 – Kunsthalle Krems, Krems / Rakousko[1]
- 1995 – Nadace Mona Bismarck, Paříž[1]
- 1995 – Majoritní retrospektivní turné po Japonsku, putování do deseti měst v průběhu 18 měsíců[1]
- 1997 – Muzeum Calouste Gulbenkian, Lisabon[1]
- 1997 – Muzeum umění a řemesel, Hamburk[1]
- 1997 – Hotel de Ville, Grand-Place, Brusel[1]
- 1998 – Hlavní americké retrospektivní turné zahájené v muzeu umění v San Diegu a následně v průběhu osmnácti měsíců putující do osmi míst v severní Americe[1]
- 1999 – Museum of Foreign Art, Riga[1]
- 2000 – City Art Centre, Edinburgh[1]
- 2001 – Rupertinum Museum, Salcburk[1]
- 2002 – Putovní výstava po Tchaj-wanu – Tchaj-pej, Kao-siung a Tchaj-čung[1][p 7]
- 2003 – Museum Villa Stuck, Mnichov[1]
- 2003 – BR-Han Museum, Berlín[1]
- 2003 – Puškinovo státní muzeum, Moskva[1]
- 2004 – Kunsthal, Rotterdam[1]
- 2010 – Putovní výstava „Apoteóza lásky“ po České republice[6] (Obecní dům v Praze,Kutná Hora, Plzeň, Ostrava a Liberec)[4]
- 2010 / 2011 – Výstava nazvaná „Alfons Mucha“ obsahovala 150 děl z japonské sbírky Doi[p 8] a muzea města Sakai u Ósaky (Japonsko) obohacených o díla (v rámci zápůjčky) z Česka a Francie.[4]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Prvním, kdo po třicet let třídil tisíce Muchových spisů a prací a katalogizoval sbírku Muchových děl pro výstavy od Paříže přes Tokio po USA byl jeho syn – spisovatel Jiří Mucha.[4] Bylo to jeho zásluhou, že v 60. letech 20. století se ve světě oživilo polozapomenuté dílo jeho otce – Alfonse Muchy.[4]
- ↑ John Mucha postupně (od roku 1993) převáděl zděděnou sbírku s rodinným majetkem do vlastnictví Mucha Trustu v Lichtenštejnsku.[4] S propojením na komerční Mucha Limited krok za krokem nárokoval autorská práva u všech těch muzejních akvizic, jejichž vlastnictví nebylo jednoznačně právně prokazatelné.[4]
- ↑ John Mucha žije trvale se svojí manželkou Sarah a třemi dětmi v Londýně.[1]
- ↑ Honorární = čestný, bezplatný, neplacený.[5]
- ↑ HRH = His/Her Royal Highness; v češtině: jeho/její královská Výsost.
- ↑ HSH = His/Her Serene Highness; v češtině: jeho/její jasnost.
- ↑ Pod pojmem české malířství si mnoho Japonců vybaví Alfonse Muchu, ale mnozí jej pokládají nikoliv za Čecha, ale za Francouze.[7] Secese jako výtvarný styl se mnohdy japonským uměním inspirovala a naopak: existuje několik japonských malířů, kteří styl Alfonse Muchy prokazatelně napodobovali.[7] Dokonce existuje celá generace japonských výtvarných umělců, kteří vytvářejí komiksový styl manga, pro něž byl Alfons Mucha velkou inspirací.[3]
- ↑ Velká sbírka Muchových děl vznikla soustředěným sběratelským úsilím majitele firmy na výrobu fototechniky Kimio Doi a to na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století.[7] Tehdy začal tento japonský podnikatel díla Alfonse Muchy nakupovat ve velkém, chtěl udělat radost své manželce a měl na to i dostatek finančních prostředků.[7] Při nákupech spolupracoval se synem Alfonse Muchy – spisovatelem Jiřím Muchou, se kterým jej pojilo po dlouhá léta velmi silné osobní přátelství.[7] V osmdesátých letech dvacátého století pak byla v Japonsku uspořádána první velká výstava prací Alfonse Muchy.[7] Majitel japonské sbírky Kimio Doi obdržel v roce 1988 od Československa ocenění nejen za šíření věhlasu jména Alfonse Muchy, ale také za dobrou kulturní spolupráci obou zemí.[4] Původní japonská sbírka Doi byla v průběhu doby rozšířena o odkaz švýcarského sběratele Wolfganga T. Svateka.[4] S jeho podporou japonští sběratelé uspořádali v roce 2009 samostatnou výstavu k 70. výročí úmrtí Alfonse Muchy.[4]
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa HOLLÝ, Ladislav. Muchova nadace [online]. Viditelný Macek, 2004-10-12 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online.
- ↑ Mucha Foundation [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c WILKOVÁ, Scarlett. Dělám to dobře, dědečku?. Magazín Dnes + TV. 27. únor 2020, roč. XXVII, Týdenní barevná příloha MF DNES 9, s. 28, 29, 30, 31, 32.
- ↑ a b c d e f g h i ČIHÁKOVÁ, Vlasta. Apoteóza lásky? A čí lásky? [online]. www lidovky cz, 2010-08-07 [cit. 2020-04-14]. (Vlasta Čiháková–Noshiro je historička umění). Dostupné online.
- ↑ Slovník cizích slov (význam slova „honorární“)
- ↑ a b c d e Slovanská epopej; Muchova nadace [online]. 2010-08-07 [cit. 2020-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-26.
- ↑ a b c d e f BÍLÁ, Martina. „Myslím, že hodně Japonců bude překvapeno,“ říká japanolog (Petr Holý) o (Slovanské) epopeji [online]. Český rozhlas, 2017-03-11 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
Související články
- Muchovo muzeum
- Muchova vila
- Alfons Mucha
- Jiří Mucha
- Slovanská epopej
- Geraldine Thomson Mucha
- John Omond Mucha
Externí odkazy
- Oficiální stránky
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Portály: Česko | Fotografie | Umění
