Oxid hlinečnatý
Oxid hlinečnatý | |
---|---|
Systematický název | Oxid hlinečnatý |
Anglický název | Aluminium(II) oxide |
Sumární vzorec | AlO |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 14457-64-8 |
ChEBI | 30128 |
SMILES | O=[Al] |
InChI | InChI=1S/Al.O 1/Al.O/rAlO/c1-2 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 42,98 g/mol |
Teplota tání | ? °C |
Teplota varu | ≈ ? °C |
Hustota | ? g/cm3 |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid hlinečnatý (AlO) je jedním ze tří oxidů hliníku (společně s oxidem hlinným a oxidem hlinitým). Je chemicky nestabilní.
Byl zjištěn v plynech vzniklých po výbuchu hliníkových granátů ve vyšší atmosféře[1][2][3] a v absorpčních spektrech některých hvězd.[4] Byl pozorován též ve spektru bolidu Benešov.[5]
Syntéza
Tvoří se v plynné formě zahřátím oxidu hlinitého na 3260 °C:
- 2 Al2O3 → 4 AlO + O2
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aluminium(II) oxide na anglické Wikipedii a 酸化アルミニウム(II) na japonské Wikipedii.
- ↑ D. C. Tyte. Red (B2Π–A2σ) Band System of Aluminium Monoxide. Nature. 1964, s. 383. DOI 10.1038/202383a0. Bibcode 1964Natur.202..383T. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ D. C. Tyte. The dissociation energy of aluminium monoxide. Proc. Phys. Soc.. 1967, s. 1134. DOI 10.1088/0370-1328/92/4/339. Bibcode 1967PPS....92.1134T. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Johnson E. R. & Low C. H. Further spectral observations of grenade glow clouds in the lower thermosphere. Australian Journal of Physics. 1967, s. 577. DOI 10.1071/ph670577. Bibcode 1967AuJPh..20..577J. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Merrill, P. W., Deutsch, A. J., & Keenan, P. C. Absorption Spectra of M-Type Mira Variables. Astrophysical Journal. 1962, s. 21. DOI 10.1086/147348. Bibcode 1962ApJ...136...21M. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ ŠVANDA, Michal. Na čem pracujeme: Analýza spektra bolidu Benešov. www.asu.cas.cz [online]. Astronomický ústav AV ČR. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid hlinečnatý na Wikimedia Commons
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle II. | |
---|---|
Oxid hlinečnatý (AlO) • Oxid barnatý (BaO) • Oxid berylnatý (BeO) • Oxid kademnatý (CdO) • Oxid vápenatý (CaO) • Oxid uhelnatý (CO) • Oxid kobaltnatý (CoO) • Oxid měďnatý (CuO) • Oxid železnatý (FeO) • Oxid olovnatý (PbO) • Oxid hořečnatý (MgO) • Oxid rtuťnatý (HgO) • Oxid nikelnatý (NiO) • Oxid dusnatý (NO) • Oxid palladnatý (PdO) • Oxid stříbrnatý (AgO) • Oxid strontnatý (SrO) • Oxid sirnatý (SO) • Oxid cínatý (SnO) • Oxid titanatý (TiO) • Oxid vanadnatý (VO) • Oxid zinečnatý (ZnO) | |
Portály: Chemie