Pouteria lucuma

Pouteria lucuma
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď	zapotovité (Sapotaceae)
Rod	pouterie (Pouteria)
Druh	Pouteria lucuma
Binomické jméno
Pouteria lucuma (Ruiz & Pav.) Kuntze
Synonyma
Pouteria insignis Baehni Lucuma obovata HBK.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pouteria lucuma je druh subtropické, hospodářsky významné dvouděložné rostliny z čeledi zapotovité (Sapotaceae). Komerčně pěstována je především pro své plody nazývané lucuma, lucma, lucmo, lúcuma, lúcumo, mammon, cumala, rucma, marco^[2] či „zlato Inků“^[3].

Vytrvalá, stálezelená rostlina má podobu 8–15 m vysokého stromu s hustou, kulovitou korunou o průměru 6–8 m. Mladé větvičky jsou jemně, hnědavě ochlupené. Při poranění roní rostlina bílý latex.

Listy jsou 12,5–25 cm dlouhé, 5–10 cm široké, na líci tmavě zelené a lehce kožovité, na rubu bledé a lehce ochlupené, oválné až obvejčité, na vrcholu tupé, na bázi zašpičatělé. Na větvích jsou soustředěny na jejich konce, kde rostou trsovitě.

Květy trubkovitého tvaru mají žlutozelenou barvu, rostou samostatně nebo v trsech po dvou až třech, poupata se tvoří v paždích většinou mladých listů. Kalich je ochlupený, tvořen 5–7 kališními lístky. Okvětí tvoří 5 lístků, mezi nimiž se nachází 5 patyčinek, které jsou delší než tyčinky samotné. Kvetení probíhá celoročně, přičemž první plody se na rostlině objevují po 15. roce života.^[2]

Plody jsou lehce zploštělé, 200–350g těžké^[4], obvejčité až oválné, 7,5–10 cm dlouhé. Slupka je hladká, tenká, v průběhu zrání přechází z tmavě zelené na hnědozelenou. Dužnina je výrazně žlutá, pevná, suchá až moučná, až do fáze přezrání nasátá latexem, chut´ově velmi sladká, připomíná karamel, ořechy, vanilku či javorový sirup. Každý plod uvnitř obsahuje 1–5 oválných, lesklých, hnědých semen.

^[5][6][7]

Druh typicky roste ve vyšších nadmořských výškách – 1000 až 2400 m.n.m.^[6], na slunečných stanovištích. Půdu preferuje dobře propustnou, neutrální až lehce kyselou, písčitou, s vyšším podílem organické hmoty. Velmi dobře snáší dlouhodobé sucho.^[7] Pro zdejší ekosystém představují stromy jak útočiště, tak i zdroj potravy (např. drozd andský).^[8]

Domovinou tohoto druhu jsou oblasti And (Peru, Ekvádor, Chile), v současné době je však rozšířen i do přírody Bolivie, Kolumbie, Kostariky^[7], Mexika a Havajských ostrovů.^[5]

• 
  Plody
• 
  Zrající plod
• 
  Klíčící semeno
• 
  Zmrzlina s příchutí lucumy, Peru
• 
  Močická keramika zpodobňující plody lucumy, Peru

Vyobrazení motivu plodů lucumy ve starých pověstech a legendách, na keramice a textiliích svědčí o tom, že pro hospodářské účely byl druh využíván již za dob Močiků – jihoamerických domorodců žijících na severním pobřeží dnešního Peru. První písemná zmínka pochází z roku 1531 od evropských kolonizátorů, kteří na ni narazili na území Ekvádoru. Roku 1915 byla z oblasti Ollantaytambo převezena semena této rostliny botanikem Oratorem F. Cookem do USA, kde posléze probíhaly pokusy o pěstování rostliny v oblasti Floridy.

V současné době jsou hlavními producenty lucumy Peru a Chile.^[5][6]

Plody této rostliny se pro svou chut´ a vysoký obsah živin považují za superpotravinu. čerstvé plody jsou ve sladké kuchyni a potravinářství všestraně využitelné. Kvůli své křehkosti se čerstvé plody k exportu nehodí, proto se častěji můžeme setkat s moučkou, která se z nich po jejich usušení a umletí připravuje.^[9] Z nutričního hlediska je dužnina bohatým zdrojem sacharidů (25 %), vlákniny (1,1 %), bílkovin, vitamínů, minerálů, fenolů, niacinu a betakarotenu.^[3] Poměrně odolné a kompaktní dřevo je lokálně používáno ve stavebnictví.^[5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pouteria lucuma na Wikimedia Commons