Syndrom zavrženého rodiče

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Syndrom zavrženého rodiče (SZR) je termín, který vytvořil americký psychiatr Richard A. Gardner (1931–2003) na počátku 80. let. Definoval jej jako poruchu, která se projevuje tím, že dítě soustavně a neodůvodněně zlehčuje roli, uráží a odmítá jednoho z rodičů.

Její příčinou má být kombinace faktorů, zejména indoktrinace ze strany druhého rodiče (téměř výhradně jako součást sporu o svěření dítěte do péče po rozvodu rodičů) a vlastní pokusy dítěte pomlouvat jednoho z rodičů. Gardner tento termín představil roku 1985 v článku, popisujícím soubor příznaků, které pozoroval začátkem 80. let.

Definice Syndromu zavrženého rodiče (Richard A. Gardner):

SZR je porucha, která vzniká téměř výhradně v kontextu sporů o svěření dítěte do péče. U této poruchy jsme svědky nejenom toho, jak jeden rodič programuje dítě proti druhému rodiči („vymývání mozků“), aby druhého rodiče shodil, nýbrž i toho, jak může dítě vlastním dílem přispívat k podpoře zavrhujícího rodiče v jeho kampani očerňování zavrhovaného rodiče. Vzhledem k aktivnímu přispívání dětí nepovažoval Gardner taková pojmenování jako „vymývání mozků“, „programování“ a podobné výrazy za vhodné, a proto v roce 1985 zavedl termín SYNROM ZAVRŽENÉHO RODIČE, který v sobě zahrnuje kombinaci obou těchto přispívajících faktorů (Gardner, 1985, 1986, 1987a, 1987b). V souladu s užitím tohoto termínu navrhl Gardner následující definici SZR:

SZR je porucha, která primárně vzniká v kontextu soudních sporů o svěření dítěte do péče. Jejím prvotním projevem je kampaň očerňování namířená proti jednomu rodiči, ačkoli není opodstatněná. Je důsledkem kombinace manipulování dítěte jedním rodičem a vlastního přispění dítěte k démonizování druhého rodiče.

Vznik a rozvoj syndromu zavržení rodiče se v životě dětí rovná emocionálnímu týrání, protože oslabení, či dokonce zničení původně pevného pouta mezi rodičem a dítětem může být trvalé.

Při rozhodování, zda je zbavení rodičovských nároků a uvalení sankcí oprávněné, by mělo být přihlíženo k neúnavné vytrvalosti při manipulování dítětem a k hrozbě jejího pokračování. Úvahy týkající se zbavení opatrovnictví, jeho předání druhému rodiči nebo uvalení sankcí byly podrobně popsány ve druhém vydání knihy o SZR (Gardner, 1998a). Na internetových stránkách (www.rgardner.com) aktualizují nové informace a poznatky týkající se této tematiky a odezvy na zmiňovanou knihu. Terapeuti kteří se pečlivě obeznámili s uvedenou knihou a aktualizacemi na internetových stránkách, snáze pochopí princip a použití metod, které jsou zde popsány.

Doporučené knihy (s jejichž pomocí se rodiče či prarodiče mohou naučit správně zachovat i v situacích, kdy jsou dítětem odmítnuti, i jak reagovat na nenávistné projevy dítěte, či jak vyhledat vhodnou terapeutickou pomoc atd.):

"Terapeutické intervence u dětí se syndromem zavržení rodiče^[1]", autor: Richard A. Gardner

"Rozvodové jedy^[2]", autor: Richard A. Warshak, Ph.D.

"Slyšení nezletilého dítěte před opatrovnickým soudem^[3]", autoři: PhDr. Eduard Bakalář, CSc., doc. Mgr. Ing. Daniel Novák, CSc., Richard A. Warshak, Ph.D.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Parental alienation syndrome na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• (anglicky) Kenneth H. Waldron, David E. Joanis: „Understanding and Collaboratively Treating Parental Alienation Syndrome“. American Journal of Family Law. Vol. 10. 121–133 (1996)