Továrna na lustry Elias Palme

Továrna na lustry Elias Palme
Stav budovy devět let před požárem
Účel stavby
V současné době žádná dříve továrna, sklady
Základní informace
Sloh	Secese s prvky eklekticismu
Architekt	Adolf Richter
Výstavba	1905
Stavebník	Elias Palme
Současný majitel	Roman Procházka
Pojmenováno po	Elias Palme
Poloha
Adresa	Lustrárenská č.p. 686, Kamenický Šenov, Česko Česko
Ulice	Lustrárenská
Souřadnice	50°46′23,3″ s. š., 14°28′4,1″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	102767 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Továrna na lustry Elias Palme (také nazývána Eliáška) je secesní výrobní budova v Kamenickém Šenově v okrese Česká Lípa v nejzápadnější části Libereckého kraje. Od roku 2007 je tento historický průmyslový objekt chráněný jako kulturní památka.

Firma Elias Palme & Co. byla založena v roce 1849 Eliasem Palmem. V druhé polovině 19. století již firma sbírala ocenění ze světových výstav. Její lustry byly oceněny na světové výstavě ve Vídni v roce 1873 a na výstavě v Barceloně v roce 1888. Roku 1905 se Franz Friedrich Palme rozhodl vybudovat novou a moderní továrnu. Tehdy již známá firma získala nabídky z Nového Boru i České Kamenice, kde jim byly nabízeny pozemky zdarma. Majitelé továrny se rozhodli zůstat v Kamenickém Šenově.^[1] Architektem byl vybrán kamenický stavitel Adolf Richter. 5. května 1905 byl položen základní kámen. Železobetonové stropy postavila vídeňská firma Eduarda Asta. V budově se nacházely sklářské provozy brusírny, kulírny, slévárny a také soustružna, pasírna, lakovna či galvanická laboratoř.^[2]

Stavba byla otevřena 1. listopadu 1905, ale kvůli chybám v dokumentaci byla budova zkolaudována až v lednu 1906.^[1]

Roku 1919 vzniká pobočný závod ve Smržovce. V této době ve firmě pracuje přes 500 lidí.^[3] Roku 1925 bylo přistavěno přízemní křídlo. V roce 1928 vznikl v této továrně do té doby největší ověsový koš pro hlediště Královské opery v Římě o průměru deseti metrů. Firma byla proslavena po celém světě a do začátku druhé světové války získala zakázky od La Scala v Miláně, Hotel Waldorf Astoria v New Yorku či opery v Sydney. Továrna vyrobila také osvětlení pro palác tureckého sultána, divadlo Albee v New Yorku a rovněž lustry pro palác svobodných zednářů v Kodani a Německý spolkový dům v Praze.^[4]

V roce 1943 byl z továrny v rámci totálního nasazení vytvořen závod na válečnou výzbroj. Roku 1946 byl závod znárodněn a sjednocen s dalšími lustrařskými podniky. Majitel továrny, Harry Palme, se vyhnul odsunu do Německa pod podmínkou, že v ústraní dopíše svá odborná díla o historii Kamenického Šenova a sklářství. Také musel zaučit nové české zaměstnance.^[5] Jeho manželka však byla odsunuta do Saska.

Roku 1966 se výroba přesunula do nového areálu národního podniku Lustry (dnes firma Preciosa) a roku 1972 výroba v továrně definitivně skončila. Poté budova sloužila jako sklady nábytku. Roku 1992 se pokusil Phillip Rhibbs a Dale Chichuly oživit chátrající komplex myšlenkou založení sklářského muzea, ale neuspěli.^[6] Ve stejném roce byla budova zprivatizována. Od té doby začala nekontrolovatelně chátrat. Několikrát změnila své majitele a bylo dokonce uvažováno o demolici komplexu. 31. prosince 2007 byla prohlášena kulturní památkou.

Roku 2016 zakoupil budovu podnikatel Roman Procházka.^[7] V únoru 2016 byl založen Spolek Eliáška, zajímající se o stav budovy.^[8] V roce 2016 se o budovu začala zajímat Tereza Šváchová, studentka architektury na ČVUT, ve své diplomové práci.^[9] Její projekt se jmenuje Skleněný dům. V bývalé fabrice by pak mělo fungovat muzeum skleněných lustrů, knihovna, kavárna či městské infocentrum.^[4][10][11]

Chátrající budova se dostala v roce 2022 do nabídky realitní kanceláře v ceně 3,5 milionu korunu, nikdo o ni neprojevil zájem. Ve čtvrtek 22. června 2023 ráno zachvátil opuštěnou budovu Eliášky požár, který pravděpodobně někdo založil úmyslně.^[12] Budova je dlouhodobě v havarijním stavu.

Objekt bývalé továrny se nachází v ulici Lustrárenská. Jde o stavbu obdélného půdorysu, která se dělí na hlavní budovu v severovýchodní části a dvě provozní budovy v západní části areálu.^[13] V průčelí budovy mezi dvěma rizality nalezneme zbytky původní ozdobné omítky s nápisem ELIAS PALME a daty 1849 a 1905. Okna doplňují zdobné šambrány.

Hlavní budova zaujímá plochu 6622 m ² a má konstrukci etážového typu s železobetonovým skeletem a cihelnými vyzdívkami. Reprezentativní prostory interiérů mají malířskou výzdobu. V suterénu se nacházely sklady, obytné místnosti, koupelny a šatny. V přízemí byly kanceláře a dílny pro broušené sklo a pasířství.^[14] V bočních křídlech se nacházely sklady a zbytek dílen.

• Továrna v průběhu času
• 
  Okolo roku 1905
• 
  V roce 1947
• 
  V roce 2019
• 
  V roce 2021
• 
  Pohled z ulice Eliase Palme (březen 2024)
• 
  Rok 2024 (stav po požáru z roku 2023)

• Elias Palme
• Franz Friedrich Palme
• Harry Palme

• Obrázky, zvuky či videa k tématu továrna na lustry Elias Palme na Wikimedia Commons