Victoria (výrobce kol, motocyklů a automobilů)

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Victoria
Logo
Základní údaje
Právní forma	akciová společnost
Datum založení	1886
Datum zániku	1958
Předchůdce	Velocipedfabrik Frankenburger & Ottenstein
Nástupce	Zweirad Union
Adresa sídla	Norimberk, Německo
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	strojírenství
Produkty	jízdní kola, motocykly a automobily
Identifikátory
Oficiální web	www.victoria-fahrrad.de
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Victoria byla německá značka vyrábějící jízdní kola, motocykly a automobily. Roku 1958 se stala součástí Zweirad Union, kterou v roce 1966 převzal výrobce motocyklů Hercules.

Továrna byla založena v Norimberku roku 1886 na výrobu jízdních kol jako Velocipedfabrik Frankenburger & Ottenstein. V roce 1895 se přeměnila na akciovou společnost Victoria Fahrradwerke. Roku 1899 zahájila výrobu motocyklů a název změnila na Victoria Werke.^[1]

Podnik zpočátku vyráběl vysoká jízdní kola a později kola moderního typu zvaná bezpečnostní. První motocykly (Kraftrad, zkratka KR) montoval od roku 1899, v rámu jízdního kola s pedály měly motory cizích výrobců, např. Fafnir, Zedel, Minerva, Cudell nebo FN. Dovoz levnějších kol z USA vedl ke krize na evropském trhu. Victoria vyvinula automobil založený na lehké konstrukci jízdních kol, za který získala zlatou medaili na norimberské výstavě v roce 1900. Od roku 1904 vyráběla už dva typy, neměly však velký úspěch a jejich výroba byla v roce 1912 zastavena. Od roku 1904 továrna nabízela motorové tříkolky s křeslem mezi předními koly a zbytkem převzatým z motocyklu. V užitkové verzi měly namísto křesla koš. Převážně však vyráběla jízdní kola.

Po první světové válce vyráběla Victoria zpočátku jen jízdní kola. Roku 1920 však zahájila výrobu nejmodernějšího motocyklu své doby, KR I s podélně umístěným dvouválcovým 494 cm³ motorem boxer, zpočátku BMW.^[2] Od roku 1922 s motorem stejné koncepce, ale vlastní výroby, hned co BMW začalo stavět vlastní motocykly a přestalo dodávat motory konkurenci. Se svými nástupci vytvářel KR I stále nové rychlostní rekordy a ke značce Victoria strhával pozornost. Po srovnávacích testech patřily k prvním motocyklům přijatým ve větší míře do výzbroje Reichswehru.^[3]

Na jaře 1928 byly v Německu osvobozeny od daně motocykly do zdvihového objemu 200 cm³ a zvedla se poptávka. Victoria začala vyrábět stroje s jednoválcovými motory, které nakupovala od anglické společnosti Sturmey-Archer a montovala do nového KR 20. Téměř shodný podvozek začala opatřovat i výkonnějším 342 cm³ jednoválcem téže firmy v KR 35 nebo KR 50.

V roce 1932 Victoria vyhrála třídu sajdkár evropského šampionátu v závodech do vrchu v kategorii do 600 cm³ s modelem KR 6, přeznačeným KR VI, které měly zdvihový objem pro provoz s postranním vozíkem zvýšen na 596 cm³. Následně začala své vrcholné typy nazývat Bergmeister (horský vůdce). Závodní dvoukarburátorové stroje označila KR 7. Nabídku také rozšířila modely KR 15 a KR 20 Z s dvoutaktními jednotkami motorárny ILO z Pinnebergu.

V roce 1934 se motory Sturmey Archer již nesměly dovážet a společnost vyvinula vlastní pohonnou jednotku pro KR 35 Pionier, kterým oslavila 50. výročí své existence.

V roce 1933 Victoria představila 498 cm³ KR 8 se zcela přepracovanou koncepcí s dopředu skloněnou dvojicí vzduchem chlazených válců, který předběhl svou dobu. Plechové zakrytí bránilo špinění jezdce od oleje, způsobovalo ale přehřívání motoru. Špatná pověst nepomohla ani nástupci KR 9 s přepracovaným motorem. Výrobně levnější motocykly vznikaly nadále jen v malých počtech vedle KR 6, které měly nahradit.

Začátek 2. světové války v roce 1939 zastavil širokou nabídku motocyklů Victoria, výroba byla omezena na KR 35 Pionier pro Wehrmacht. Oproti jiným je dodávala téměř po celou válku.

Od února 1944 začala Victoria s výrobou dvouválcových dvoudobých spalovacích motorů boxer pro startování proudových motorů Junkers Jumo 004 nebo BMW 003 a nálety továrnu z velké části zničily.

Těžce poškozená továrna začala s náhradní výrobou. Až koncem roku 1946 zahájila Victoria výrobu nového 1 k pomocného 38 cm³ motoru FM 38 pro jízdní kola Vicky. V roce 1949 začala vyrábět upravené předválečné motocykly a už roku 1950 měla dvakrát větší výrobu než před válkou.

V roce 1951 vytvořilo aerodynamicky kryté jízdní kolo s motorem FM 38 světový rychlostní rekord 79 km/h ve třídě zdvihového objemu do 50 cm³ na dálnici Mnichov - Ingolstadt. Pomohlo ještě více zvýšit prodej mopedu Vicky II s motorem FM 38 a popularitu značky, která pokračovala ve válkou přerušeném vývoji a uvedla řadu nových motocyklů a také zahájila výrobu značně pokročilých šicích strojů.

V roce 1953 továrna uvedla svůj vrchol poválečné výroby motocyklů, typ Victoria 35 Bergmeister s podélně montovaným vidlicovým dvouválcem objemu 347 cm³, který dosáhl mnoha vítězství, např. v roce 1954 vyhrál 2500 km dlouhý závod Lutych - Milán - Lutych ve třídě do 500 cm³.

Západní Německo se rychle vzmáhalo a poptávka po motocyklech od roku 1954 strmě klesala. Zpřísnily se podmínky získání řidičského průkazu, nemalou měrou přispěla deštivá léta 1953–1954 a se zvyšující se životní úrovní dávalo mnoho jezdců nebo těch, co o koupi uvažovalo přednost dvoustopým vozům.

V roce 1955 přišel na trh pokročilý nákladně vyvinutý 200 cm³ dvoutaktní skútr Peggy, ale příliš se neprodával. Ani odvozený motocykl KR 21 Swing, který byl podobně velmi drahý. Zájem nebyl přespříliš ani o nové mopedy Avanti, Tory a Preciosa s 50 cm³ motory.

Od února 1956 obnovila Victoria nabídku automobilů sportovním minivozem Spatz 200, jenž vyráběla ve společném podniku Bayerische Autowerke s majitelem slévárny a továrny na obráběcí stroje Alzmetall Haraldem Friedrichech.^[4] Ten koupil prototyp plastové tříkolky závodníka a konstruktéra celé řady podobných vozítek Egona Brütsche, syna úspěšného výrobce punčoch. A nechal ji přepracovat Hansem Ledwinkou pro zvýšení pevnosti.^[5] Sériový čtyřkolový otevřený vůz jen s čelním sklem bez dveří měl skládací plátěnou střechu a líbivý tvar.^[6] Na společné sedadlo se v něm vměstnali až tři dospělí, byli-li dostatečně hubení. Motocyklový vzduchem chlazený 191 cm³ dvoutaktní jednoválec Fichtel & Sachs v bloku s převodovkou měl místo před zadní nápravou.^[7] Pod přední kapotou se nacházel menší zavazadlový prostor. V konkurenci německých poválečných minivozů však nebyl o tento příliš nízký vůz za 2975 DM velký zájem. Poměrně vysoká maximální rychlost daná nízkou stavbou byla tehdy druhořadá, většinou rozhodovala praktičnost a nízká cena. Za 2395 DM byl k dostání uzavřemý Messerschmitt KR 200 a za 2580 BMW Isetta. Goggomobil pak pod 3 000 DM.

Modernizovaný vůz s názvem Victoria 250 s vlastním 248 cm³ motorem za 3350 DM vyráběla sama Victoria ve své továrně od června 1957 do února 1958 v ještě menším množství.^[8] Byl výkonnější, ale také těžší a za jeho cenu se už dal koupit větší ojetý dobrý vůz, kterých stále přibývalo. Nákladně zařízená továrna značce neprospěla.

V roce 1958 poklesly v Německu výrazně prodeje všeho zboží. Victoria se musela sloučit do Zweirad Union s bavorským výrobcem motocyklů Express a motocyklovou divizí DKW společnosti Auto-Union, která se jí pro nepotřebnost snažila zbavit. Měly se vhodně doplňovat, Victoria ale přestala být klasickým výrobcem motocyklů. V roce 1966 převzal Zweirad Union výrobce motocyklů Hercules, a tím Fichtel & Sachs, který byl od roku 1958 jeho utajeným vlastníkem. Značka Victoria tím zmizela.

V roce 1995 obnovila jméno Victoria dolnosaská společnost Hermann Hartje, která montovaná jízdní kola a elektrokola označuje touto velmi starou známou značkou.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Victoria (výrobce kol, motocyklů a automobilů) na Wikimedia Commons