Vincenc Henniger ze Seebergu

Vincenc svobodný pán Henniger-Desfours
Nejvyšší hofmistr arcivévody Evžena
Ve funkci:
1895 – 1912
PředchůdceJohann Koblitz von Wilmburg
NástupceIstván Szmrecsányi
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršál (1911), generálmajor (1906)

Narození2. února 1847
Praha
Úmrtí9. února 1916 (ve věku 69 let)
Vídeň
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán
OceněníŘád Františka Josefa, Leopoldův řád
CommonsVinzenz Henniger von Seeberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vincenc svobodný pán Henniger ze Seebergu (od roku 1874 Henniger-Desfours) (německy Vinzenc Freiherr Henniger von Seeberg-Desfours du Mont et Athienville) (2. února 1847 Praha – 9. února 1916 Innsbruck) byl český šlechtic a rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v c. k. armádě a zúčastnil se prusko-rakouské války v roce 1866, poté strávil řadu let u posádky v Josefově. Jako dědic části majetku spřízněného rodu Desfoursů užíval od roku 1874 jméno Henniger-Desfours. V letech 1895–1912 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Evžena a ve vojsku dosáhl hodnosti polního podmaršála. V roce 1912 odešel do penze a posledhí léta života strávil v Innsbrucku.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Hennigerů ze Seebergu povýšeného v roce 1744 do panského stavu.[1] Narodil se v Praze jako jediný syn a nejmladší ze čtyř dětí viceprezidenta českého místodržitelství Vojtěcha Hennigera (1807–1873)[2] a jeho manželky Marie, rozené hraběnky Desfoursové (1808–1871).[3] Na otcovo přání vstoupil do armády jako kadet k 32. praporu polních myslivců, zúčastnil se prusko-rakouské války v roce 1866 a několik let strávil jako důstojník u 18. pěšího pluku v Josefově. U této jednotky byl povýšen na nadporučíka (1873)[4] a kapitána (1879).[5] V roce 1891 byl v hodnosti majora převelen do Prešova jako velitel 32. praporu polních myslivců,[6]. Působil také jako pedagog na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a v roce 1895 byl povýšen na podplukovníka.[7]

Alianční erb Hennigerů a Desfoursů na Vincencově náhrobku v Innsbrucku

Od roku 1890 byl přidělen ke dvoru arcivévody Viléma a v letech 1895–1912 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Evžena.[8][9] V té době již aktivně nesloužil v armádě, ale nadále postupoval v hodnostech. V roce 1898 byl jmenován plukovníkem,[10] v roce 1906 obdržel hodnost titulárního generálmajora[11][12] a nakonec v roce 1911 dosáhl hodnosti polního podmaršála.[13] K datu 1. listopadu 1912 byl penzionován.[14]

V soukromí dožil v Innsbrucku, kde byl jeho bydlištěm dům v ulici Richard Wagner Straße 5. Zemřel 9. února 1916 ve věku 69 let[15] Je pohřben na vojenském hřbitově v Innsbrucku.[16]

Tituly a ocenění

Po rodině své matky byl dědicem sekundárního peněžního fideikomisu hrabat Desfoursů. V roce 1873 požádal o spojení jmen a erbů obou rodů a na základě císařského majestátu ze dne 29. září 1874 začal užívat alianční jméno Freiherr Henniger von Seeberg-Desfours zu Mont et Athienville.[17][18] Protože zemřel svobodný a bez potomstva, jeho úmrtím tato aliance zanikla.

V roce 1889 byl jmenován c. k. komořím.[19] Během vojenské služby získal několik vyznamenání, byl důstojníkem Řádu Františka Josefa, nositelem Řádu železné koruny III. třídy, držitelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile a Služebního odznaku pro důstojníky. Jako hofmistr arcivévody Evžena obdržel i ocenění v zahraničí, byl nositelem Řádu červené orlice II. třídy, Řádu pruské koruny II. třídy, komturem Záslužného řádu bavorské koruny a držitelem perskéhoo Řádu lva a slunce III. třídy.[20] Protože arcivévoda Evžen byl velmistrem Řádů německých rytířů, stal se Vincenc čestným řádovým rytířem a později komturem komendy v Lengmoosu.

Odkazy

Reference

  1. Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 111–112 (heslo Henygar ze Seeberka) ISBN 80-7185-156-6
  2. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1853; Gotha, 1853; s. 200 dostupné online
  3. Rodokmen rodu Desfoursů na webu euweb. cz dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 250 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 189 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 193, 513, 566 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 179 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1895; s. 56 dostupné online
  9. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 50 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 186 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1908; Vídeň, 1907; s. 192 dostupné online
  12. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 318 dostupné online
  13. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1912; Vídeň, 1911; s. 201 dostupné online
  14. Služební postup Vincence Hennigera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 68 dostupné online
  15. Nekrolog Vincence Hennigera in: Innsbrucker Nachrichten; vydání 10. února 1916; s. 8 dostupné online
  16. Hrobka Vincence Hennigera v Innsbrucku dostupné online
  17. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 112, 167, 388 ISBN 80-86781-08-9
  18. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1878; Gotha, 1878; s. 301–302 dostupné online
  19. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 256 dostupné online
  20. Přehled řádů a vyznamenání Vincence Hennigera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 42 dostupné online

Literatura