Zdislávky

Zdislávky
Dílo blažené Zdislavy
Znak Zdislávek
Znak Zdislávek
ZakladatelŘímskokatolická církev v Česku
Vznik1946
Typženský institut zasvěceného života
Právní formaSekulární institut
Účelkatechetická a charitní činnost
SídloRuda nad Moravou 76, 789 63, Česko
PředstavenáLenka Nezbedová
Oficiální webwww.zdislavky.wbs.cz
Datová schránka8zhguvh
IČO46773878 (VR)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdislávky nazývaný také Dílo blažené Zdislavy (zkratka: DBZ) je český římskokatolický sekulární institut. Charitní spolek Zdislava (podle Zdislavy z Lemberka) byl založen Janem Bernardinem Skácelem, MUDr. Marií Veselou a sestrami III. řádu sv. Dominika v Třebíči po skončení II. světové války. Tento sekulární institut byl potvrzen ústně podle diecézního práva litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou a jeho pozdější nástupce Josef Koukl potvrdil zřízení podle apoštolské konstituce Provida Mater papeže Pia XII. dne 2. února 1947 a koncilním dekretem Perfectae caritatis a kánonu 710 kodexu kanonického práva se sídlem v Litoměřicích.[1]

Historie

Komunita sester Zdislávek kolem roku 1950. Sedící uprostřed je MUDr. Marie Veselá.

První působiště vzniklo 19. března 1946 v západních Čechách v Hradci v blízkosti Stodu a v Holýšově, kde byl za II. světové války nacistický zbrojní podnik s koncentračním táborem. Nový sekulární institut byl umístěn ve farní budově v Hradci, při níž byl i kostel sv. Jiří.

Již na jaře 1946 pořádalo Dílo blažené Zdislavy první tříměsíční kurz pro katechety a farní hospodyně. Po získání fary v Holýšově 19. března 1947 byla činnost zdislávek rozšířena a od 30. září 1947 vznikla dvě oddělení v Hradci a Holýšově, kde zřízený katechetický kurz navštěvovalo téměř 80 posluchačů. Protože činnost zdislávek byla úspěšná, nabídlo litoměřické biskupství prostory v Litoměřicích a v Jablonném v Podještědí. K přestěhování došlo o prázdninách roku 1948. V Litoměřicích při bohosloveckém učilišti vznikl katecheticko-pedagogický ústav. V období od 30. září 1948 do 30. května 1950 pracovaly již dva ročníky v Litoměřicích (90 posluchačů) a dva v Jablonném (rovněž 90 posluchačů). Do Litoměřic přišlo asi deset chlapců od salesiánů z Mníšku pod Brdy. V Litoměřicích byla připravována i samostatná škola pro varhaníky Stefanikum v Jezuitské ulici, ale v důsledku politických událostí začaly od února 1948 zdislávkám potíže. V Litoměřicích byla vystěhována budova ve Vavřinecké ulici, kam přišly sestry Navštívení Panny Marie z Chotěšova, které pečovaly o staré ženy. Zdislávky odešly, ale mohly být umístěny v prázdné budově Stefanika. Pronásledování bylo stále tvrdší a biskup Trochta rozhodl 1. října 1950 přemístit zdislávky do charitního domova. Komunistický útisk vyvrcholil 21. listopadu 1953, kdy byla zakázaná veškerá charitní činnost. Zdislávky pak pracovaly v civilních zaměstnáních především jako zdravotní sestry a současně vypomáhaly kněžím ve farnostech v charitní činnosti.

Základem institutu byly sestry se zásvětnými sliby působící především v církvi jako pomocnice na farách, katechetky apod. a ve zdravotnictví jako kvalifikované zdravotní sestry. V jimi spravovaných domech nacházeli útočiště staří členové dominikánského řádu a jejich rodiny. Mimo Litoměřice a Jablonné v Podještědí sloužily zdislávky v Praze, Mladé Boleslavi, v brněnské diecézi a v olomoucké arcidiecézi.

Při přijetí se zájemkyně setkaly dvakrát či třikrát se sestrou představenou. Po kladném vyřízení se staly čekatelkami a po půl až jednom roce následovala kandidatura a po dvou letech se skládaly sliby (třikrát na jeden rok, jedenkrát na 3 roky) a nakonec následují doživotní sliby.[1]

Po roce 2004 se komunita sester zdislávek přestěhovala z Litoměřic do brněnské diecéze na Moravec, kde žijí starší členky, mladší působí v různých civilních povoláních souvisejících s charismatem institutu.

Představené Zdislávek

  • MUDr. Marie Veselá
  • MUDr. Jitka Dominika Krausová
  • Marie Terezie Legnerová († 18. června 2014[2])
  • Mgr. Bc. Lenka Bernadeta Nezbedová[3]

Odkazy

Reference

  1. a b MACEK, Jaroslav. 950 let litoměřické kapituly. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 320 s. ISBN 978-80-7195-121-6. S. 229–230. 
  2. MICHÁLKOVÁ, Jana. Zemřela sestra zdislávka Marie Terezie Legnerová [online]. Biskupství litoměřické, rev. 2014-06-19 [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. 
  3. DOFFEK, Noc kostelů, Jiří. Noc kostelů - Ruda nad Moravou, kostel sv. Vavřince. www.nockostelu.cz [online]. [cit. 2023-05-07]. Dostupné online. 

Literatura

  • NEZBEDOVÁ, Lenka. Sekulární institut Dílo blažené Zdislavy. Olomouc, 2009. bakalářská práce. Cyrilometodějská teologická fakulta UP. Vedoucí práce Martin Filip. Dostupné online.
  • HRUDNÍKOVÁ, Miriam. Řeholní život v českých zemích : řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-222-6. 

Externí odkazy

  • Zdislávky, web sester
  • Dvě nové sestry zdislávky, Česká dominikánská provincie
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech