Knut V. Dánský
Knut V. Dánský | |
---|---|
král Dánska | |
Brakteát z doby vlády Knuta V. | |
Doba vlády | 1146–1157 |
Narození | asi 1129 |
Úmrtí | 9. srpen 1157 Roskilde |
Předchůdce | Erik III. Dánský |
Nástupce | Valdemar I. Veliký |
Manželka | Helena Švédská |
Potomci | Niels of Aarhus, Valdemar of Denmark a Hildegarda Dánská |
Dynastie | Estridsenové |
Otec | Magnus Nilsson |
Matka | Richenza Polská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Knut V. Dánský (Knud V Magnussen) (asi 1129 – 9. srpen 1157) byl králem Dánska v letech 1146 a 1157. O moc v zemi bojoval se Svenem III. a Valdemarem I.
Život
Knut byl synem Magnusse Nilsona, dánského prince a krátce také švédského krále, a jeho manželky Richenzy Polské.
Po abdikaci Erika III. v roce 1146 byl Sven III. zvolen králem mágnáty v Sjælland, zatímco Knut byl zvolen Jutsku.[1]
V příštích letech Knut bojoval o moc se Svenem, přičemž Knuta podporoval arcibiskup Eskil z Lundu. Sven si však zajistil Eskilovu loajalitu, když věnoval arcibiskupství v Lundu pozemky. Poté byla Knutova moc omezena na Jutsko.
Po několika bitvách Sven dobyl ostrov Fyn a části Jutska. Sven a třetí z uchazečů o trůn, Valdemar I., porazili Knuta v Jutsku v roce 1150 a Knut zvolil exil u dvora manžela své matky, švédského krále Sverkera I.
V roce 1152 se římskoněmeckým králem stal Fridrich I. Barbarossa. Ten Svena stanovil „hlavním králem“, Knut měl získat část Dánska a třetí z uchazečů o trůn, Valdemar I., si měl podržel Šlesvicko.[1] Sven však Knutovi přidělil jen malé území.
V roce 1154 byl Sven svržen aliancí Knuta a Valdemara, který byl jmenován Knutovým spoluvládcemm.[1] Knut nyní měl za spojence také švédského krále Sverkera, s jehož dcerou Helenu se měl oženit.
Eskil a velká část Svenových dalších spojenců ho opustila a byl tedy nucen odejít do německého exilu. Vrátil se až po třech letech, když získal podporu vévody Jindřicha Lva.[2] To přinutilo dánské magnáty rozdělit zemi na Jutsko, Sjælland a Skåne.[1] Knut se stal vládcem Sjællandu.
Během slavnosti v Roskilde 9. srpna 1157 měl Sven III. v plánu zavraždit další dva dánské spoluvládce, to se mu však podařilo jen v případě Knuta.[2] Valdemar utekl do Jutska a 23. října 1157 Svena a jeho armádu porazil u Grathe Hede. Svena zřejmě zabili rolníci, kteří ho našli, zatímco byl i s koněm uvězněný v bažině.[2]
Jediný přeživší ze spoluvládců Valdemar se tak stal jediným králem Dánska. V roce 1157 se oženil s Knutovu nevlastní sestrou Sofií.
Manželství a potomci
Méně než rok před smrtí se Knut oženil s Helenou Švédskou, neměli však spolu žádné děti.[2] Mimo Knut zplodil řadu potomků.[2]
Reference
- ↑ a b c d Svend 3. Grathe at Gyldendals Åbne Encyklopædi
- ↑ a b c d e Bricka, Carl Frederik (ed.), Dansk Biografisk Lexikon, vol. XVII [Svend Tveskjæg - Tøxen], 1903. "Svend Grade", Hans Olrik, pp.5-7.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canute V of Denmark na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Knut V. Dánský na Wikimedia Commons
Předchůdce: Erik III. Dánský | Dánský král 1146–1157 se Svenem III. a Valdemarem I. | Nástupce: Valdemar I. Veliký |
Dánští králové | ||
---|---|---|
Vikinští králové (c. 934–1047) | ||
Estridsenové (1047–1157) | ||
Valdemarové (1157–1375) | Valdemar I. • Knut VI. • Valdemar II. • Erik IV. • Abel • Kryštof I. • Erik VI. • Kryštof II. • Valdemar III. • Valdemar IV. | |
Folkungové (1376–1387) | ||
Valdemarové (1387–1412) | Markéta I.1,2 | |
Greifenové (1412–1439) | Erik VII.1,2 | |
Wittelsbachové (1440–1448) | ||
Oldenburkové (1448–1863) | Kristián I.1,2 • Jan I.1,2 • Kristián II.1,2 • Frederik I.1,2 • Kristián III.1 • Frederik II.1 • Kristián IV.1 • Frederik III.1 • Kristián V.1 • Frederik IV.1 • Kristián VI.1 • Kristián VII.1 • Kristián VIII.1 • Frederik VII. | |
Glücksburkové (od 1863) | ||
1 také král norský, 2 také král švédský, 3 také král anglický, 4 také král islandský |