Seversky P-35
Seversky P-35 | |
---|---|
Seversky P-35, 27th PS, 1st Pursuit Group, USAAC | |
Určení | stíhací letoun |
Původ | Spojené státy americké |
Výrobce | Seversky Aircraft Corp. |
Šéfkonstruktér | Alexander Kartveli |
První let | 15. srpna 1935 |
Zařazeno | 1937 |
Uživatel | USAAC USAAF Flygvapnet Ekvádor Kolumbie |
Vyrobeno kusů | 136 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Seversky P-35 byl americký jednomístný jednomotorový dolnoplošník, postavený na konci 30. let 20. století. Byl to první stíhací letoun USAAC, který měl celokovovou konstrukci, zatahovací podvozek a krytou pilotní kabinu.
Vývoj
Na počátku vývojové řady, ze které vzešel i typ P-35, byl třímístný obojživelný letoun Seversky SEV-3 z roku 1933, ze kterého byl v roce 1934 vyvinut cvičný letoun BT-8.
BT-8 se stal vzorem pro další typ, prototyp dvoumístné stíhačky SEV-2XP, navržený konstruktérem Alexandrem Kartvelim pro soutěž vypsanou výzbrojním oddělením USAAC v květnu 1935. Letoun společnosti Seversky se však při přepravě k testům poškodil a Kartveli stroj zmodernizoval a přestavěl na jednomístný SEV-1XP, přičemž pevný kapotovaný podvozek nahradil zatažitelným. SEV-1XP ve druhém kole soutěže 18. června 1935 zvítězil nad typem Curtiss P-36 Hawk. Curtiss však protestoval a tak se 15. dubna 1936 konalo třetí kolo. Původní pohonná jednotka SEV-1XP, Wright Cyclone R-1820-C5 o výkonu 625 kW, byla nahrazena spolehlivějším motorem Pratt & Whitney R-1830-9.[1] Seversky byl opět vyhlášen vítězem a jeho prototyp byl přeznačen na XP-35. Současně byla objednána sériová výroba 76 kusů (sér. č. 36-354 až 36-429), jejichž dodávky proběhly od července 1937 do srpna 1938. Výzbroj byla složena z jednoho kulometu M2 Browning ráže 12,7 mm a jednoho ráže 7,62 mm. Závěsníky pojaly až 136 kg pum.[2]
Prvním zahraničním uživatelem se stalo Švédské letectvo (Flygvapnet), které však na výrobci požadovalo zlepšení výkonů P-35 i jeho exportní obměny EP-1. Nová švédská verze EP-106 tak létala s motorem Pratt & Whitney R-1830-45 o výkonu 772 kW. Hlavňovou výzbroj tvořily dva synchronizované kulomety Bofors M/22F ráže 7,92 mm a dva křídelní Bofors M/39A ráže 13,2 mm. Nosnost pum se zvýšila na 160 kg.[2] Těžší pohonná jednotka byla kompenzována prodloužením trupu mezi koncem kabiny a kýlovkou, změněno bylo i zatahování ostruhy. Samotná zakázka Flygvapnetu na 15 exemplářů byla vystavena 22. června 1939, jejíž realizace proběhla v lednu 1940. Ve Švédsku sloužily pod označením J-9.
Druhá zakázka na 45 letounů následovala 11. října 1939, třetí na 60 kusů pak 5. ledna 1941. Letouny z druhé švédské objednávky byly dohotoveny v červnu 1940, třetí již nebyla realizována z důvodu uvalení embarga na vývoz zbraní Kongresem. EP-106 dokončené v únoru 1941 (41-17434 až 41-17493) převzalo USAAC, dostaly americkou hlavňovou výzbroj a označení P-35A.
V prosinci 1941 bylo 48 kusů odesláno na Filipíny, kde jich však po prvním dnu japonského útoku přežilo jen osm.[2] Zbývajících 12 P-35A ze stavu tehdy již USAAF bylo odprodáno Ekvádoru.
Uživatelé
- Ekvádor
- Japonské císařství – ukořistěné kusy
- Kolumbie
- Sovětský svaz
- Švédsko
- Spojené státy americké
Specifikace
Údaje platí pro P-35A[2]
Hlavní technické údaje
- Rozpětí: 10,9 m
- Délka: 8,15 m
- Výška: 2,96 m
- Nosná plocha: 20,44 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 2060 kg
- Vzletová hmotnost: 2769 kg
- Max. vzletová hmotnost: 3941 kg
- Pohonná jednotka: 1× dvouhvězdicový vzduchem chlazený čtrnáctiválec Pratt & Whitney R-1830-45 Twin Wasp
- Výkon motoru: 1050 hp (783 kW)
Výkony
- Maximální rychlost v 3000 m: 465 km/h
- Cestovní rychlost: 415 km/h
- Dostup: 9550 m
- Stoupavost: 9,8 m/s
- Dolet: 1529 km
Výzbroj
Odkazy
Reference
- ↑ S. A. Genf, Encyklopedie letadel, Seversky P-35, 1998, str. 84
- ↑ a b c d Václav Němeček, Letectví+kosmonautika, Republic (Seversky) P-35, 1968, č.11, str. 34
Literatura
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 84.
- GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 72 a 73.
- NĚMEČEK, Václav. Seversky Republic P-35, EF-106, P-35A. Letectví a kosmonautika. 2000, roč. LXXVI., čís. 5, s. 43.
- NĚMEČEK, Václav. Republic (Seversky) P-35. Letectví a kosmonautika. 1968, roč. XLIV., čís. 11, s. 34.
- VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Seversky P-35 na Wikimedia Commons
- Kamufláže letounu Seversky P-35 Archivováno 5. 6. 2016 na Wayback Machine.
- Fotogalerie letounu Seversky P-35
Americká vojenská letadla druhé světové války | |
---|---|
Stíhací letouny | |
Bombardovací, bitevní a torpédové letouny | |
Průzkumné a spojovací letouny | |
Cvičná letadla | |
Transportní letouny a kluzáky | |
Vírníky a vrtulníky | |
Experimentální letouny a prototypy | XA-21 • XA-22 • XA-23 • XA-38 • XFL • XF-11 • XF8B • TB2D • XF5F • XF5U • XFD-1 • XF14C • XF15C • XP-41 • XP-46 • XP-49 • XP-50 • XP-52 • XP-54 • XP-55 • XP-56 • XP-57 • XP-58 • P-59 • XP-60 • XP-62 • XP-67 • XP-68 • XP-71 • XP-72 • XP-73 • P-75 • XP-76 • XP-77 • XP-79 • XP-81 • XP-82 • XP-83 • AM • XB-19 • XB-27 • XB-28 • XB-30 • XB-31 • XB-33 • YB-35 • XB-38 • XB-39 • YB-40 • XB-41 • XB-42 • XB-43 • XB-45 • XB-46 • XB-48 • XB-50 • XC-74 • YC-76 • XC-82 • XC-97 • XP2V • XPB2M • XP4Y • R2Y • RB • TB2F • XSB2D • XBTC • XBT2C • XBT2D • XBTK • TBY • HK-1 • YFM-1 • XO-61 • XR-1 • XR-2/3 • XR-8 • N-1M • V-173 • XPBB |